Harold a Maude

Harold tráví čas na pohřbech, u demolic domů a jediná jeho zábava a taky truc matce je inscenování vlastních sebevražd. Jednoho dne se - na pohřbu - seznámí s osmdesátiletou Maude, která je naopak života plná a aniž by ho poučovala a moralizovala, jak to s chutí dělá jeho matka, strýc zelený mozek a psychiatr, nakazí ho silou Eboly životem. Nic pro ni není tabu - pózuje sochaři, tančí, sbírá věci s příběhy, krade (vlastně ne - bere si u chodníku !) auta .... prostě dělá si co chce, protože život je na stání na stopce moc krátký. Nádherná záležitost, která mě jen utvrdila v pocitu, že věk není omezující veličina .... ve štěstí. (24.05.2005)

Film nezapře dobu svého vzniku, žádná jiná nezrodila díla tak křišťálově preferující ideu absolutní svobody, svobody bořící všechny konvence - v řadě ohledů i detailů mi proto Harold a Maude připomíná Easy Rider. Nekonečné sebestřednost hlavních hrdinů, která popírá známé a pro mne základní "Svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda druhého" překračuje hranice, které jsou pro mne, opatrného konzervativce, pevně dány. Film je samozřejmě v celém svém průběhu nadsázkou, jsem si toho vědom, ale tahle nadsázka není dotažena, občas zabolí, zaskřípe a nahodí rozpaky. Možná je důvodem i to, že zatímco hlavní hrdinka je skutečně jedinečně zahraná (bylo asi úžasné dostat životní roli v tomhle věku a ona jí dala vše, právě tak, jako dává její postava vše ve filmu těm okamžikům, které v něm prožívá), hlavní hrdina se na jejím mistrovství dost přihřívá, což vynikne právě v těch úsecích, kdy je na filmovém plátně bez ní (úplný závěr!). Pokud jde o "filmařské disciplíny", v podstatě všechno je nadprůměr, kamera, střih, hudba... i když, málo naplat, 35 let přece jen trochu síle výrazu ubralo. Velice hezké jsou anglické originály textů k písním, ty mé hodnocení chvilku táhly na ****, ale ve druhé polovině filmu také ubraly ze své poetiky. Nedá se ale nic dělat, v hodnocení je vždycky hodně subjektivního a přestože to subjektivní u mne většinou tahá známku nahoru, tady je to asi naopak. (03.06.2007)

Souhlasím s Rob Royem: Na mne to úplně křičí vykonstruovaností. Jistě, je zde pár dobrých gagů, pěkná kamera, pěkné písničky. Ale proč taková porce nepravděpodobných bizarností? To, co funguje u Monty Pythonů nebo v povídkách Woodyho Allena, vypadá ve filmové love story jako křečovitá snaha o originalitu za každou cenu. Proč rovnou nenatočit film o lásce hrocha, který se živí zatloukáním hřebíků do popelnic a porouchaného kávovaru z Ugandy? (08.03.2007)

Jedna z nejuznávanějších komedií 20. století, kultovní záležitost a též jeden z nejvýraznějších romantických filmů všech dob. Harold a Maude už v době svého vydání v roce 1971 vzbudila pochopitelný poprask. Příběh silného přátelství 20-letého chlapce a 79-leté důchodkyně, které časem přeroste v romantický vztah působí na první pohled neskutečně provokativním dojmem, který už v 70. letech vyvolal lehké pozdvižení. A to i přes to, že se scéna s milováním hlavní dvojice rychle smetla ze stolu. Přesto je ovšem Harold a Maude jednoduše skvělá záležitost.   Hal Ashby vytvořil výraznou a přesto divácky skutečně vděčnou podívanou. Přesto to ovšem na první pohled tak jednoduché není. Hlavním hrdinou je totiž pořád mladík posedlý smrtí, což dle očekávání do velké míry znamená sázku na černý humor. Scénář Colina Higginse v době svého uvedení kritiky kdovíjak nepotěšil a jako v případě mnoha netradičních filmů teprve musel samotný čas ocenit jeho nezpochybnitelné kvality. Dvojice výstředních protagonistů dle očekávání v roce 1971 vzbudila menší poprask, přesto ovšem Harold a Maude skutečně patří mezi nejvýraznější filmy svého žánru.   Harold a Maude ukazuje, že jde depresivní téma zpracovat velmi zábavným způsobem. Hlavní hrdina sice trpí depresemi, pokouší se o sebevraždy, k vyloženě depresivní podívané má ovšem Harold a Maude skutečně daleko. Především i proto, že díky hlavní hrdince ukazuje, že se život musí skutečně prožít plnými doušky. Celé je to sice tak trochu morbidní, zároveň ovšem skutečně neskutečně zábavné.   Ruth Gordon a Bud Cort odvedli v hlavních rolích skvělou práci. Tohle nepravděpodobné duo těžilo ze své vzájemné chemie, skvěle prodali vývoj jejich vzájemného vztahu a vzájemně se neskutečně zábavným kontrastem dorovnávají a dokazují, že se protiklady skutečně přitahují. Ten film tak skvěle funguje i především díky této skvělé hlavní dvojici.   Za zmínku stojí i povedené vizuální zpracování, výtečný soundtrack Cata Stevense a především naprosto skvělé tempo. Díky délce, která nepřesáhne hodinu a půl komediální tempo skvěle funguje a přitom se naplňuje pocit, že se z látky vydrápalo maximum. Kvůli tehdejšímu kritickému a finančnímu neúspěchu sice plány na pokračování i prequel rychle zanikli, přesto je Harold a Maude skutečně výraznou komediální perlou, která sice není vyloženě pro každého, i přes svou morbiditu je ovšem tím typem filmu, který o životě skutečně řekne víc než strejda Franta v hospodě.   Neskutečně zábavná podívaná, která je filmem o radosti ze života. Prokazatelně film své doby, který se ovšem paradoxně zaslouženého uznání dočkal až o poznání později. Je to škoda, kultovní status si ovšem tahle výtečná podívaná odnesla velmi zaslouženě.... (07.06.2021)

Nádherně bláznivý příběh o klukovi, který si přál zůstat věčným zasmušilým outsiderem, a jehož z dobrovolného prokletí zachránila ta nejnepravděpodobnější osoba. Pozdější vztah s osmdesátiletou "babičkou" sice hlavně ke konci působí ve filmu trochu zvláštně, nicméně nedojme asi jen ty nejzarytější cyniky. Moc se mi líbil způsob vtipného prokládání dle mého názoru jinak docela vážného filmu několika inscenovanými sebevraždami. Nutno také podotknout, že role očividně všem zůčastněným sedly jako hrnec na vy-víte-co, psychiatr mě moc mile překvapil (měl dostat více minut!). Celý snímek provází výborný písničkový mix, a z poslední scény mi trne ještě teď. (31.05.2009)