Harold a Maude

Nádherně bláznivý příběh o klukovi, který si přál zůstat věčným zasmušilým outsiderem, a jehož z dobrovolného prokletí zachránila ta nejnepravděpodobnější osoba. Pozdější vztah s osmdesátiletou "babičkou" sice hlavně ke konci působí ve filmu trochu zvláštně, nicméně nedojme asi jen ty nejzarytější cyniky. Moc se mi líbil způsob vtipného prokládání dle mého názoru jinak docela vážného filmu několika inscenovanými sebevraždami. Nutno také podotknout, že role očividně všem zůčastněným sedly jako hrnec na vy-víte-co, psychiatr mě moc mile překvapil (měl dostat více minut!). Celý snímek provází výborný písničkový mix, a z poslední scény mi trne ještě teď. (31.05.2009)

...pre chuť do života v tej najviac čistej a nezištnej podobe, pre chuť (s)poznávať a (za)milovať sa a byť (za)milovaný. Pre cítiť sneh, voňať trávu, dotýkať sa oblakov..uf, začínam byť opäť unesený.. odlietam, navždy s Vami, drahí H&M!! * * * * * HAROLD: You sure have a way with people. MAUDE: Well, they're my species! * * * * * (11.01.2009)

Jedna z nejuznávanějších komedií 20. století, kultovní záležitost a též jeden z nejvýraznějších romantických filmů všech dob. Harold a Maude už v době svého vydání v roce 1971 vzbudila pochopitelný poprask. Příběh silného přátelství 20-letého chlapce a 79-leté důchodkyně, které časem přeroste v romantický vztah působí na první pohled neskutečně provokativním dojmem, který už v 70. letech vyvolal lehké pozdvižení. A to i přes to, že se scéna s milováním hlavní dvojice rychle smetla ze stolu. Přesto je ovšem Harold a Maude jednoduše skvělá záležitost.   Hal Ashby vytvořil výraznou a přesto divácky skutečně vděčnou podívanou. Přesto to ovšem na první pohled tak jednoduché není. Hlavním hrdinou je totiž pořád mladík posedlý smrtí, což dle očekávání do velké míry znamená sázku na černý humor. Scénář Colina Higginse v době svého uvedení kritiky kdovíjak nepotěšil a jako v případě mnoha netradičních filmů teprve musel samotný čas ocenit jeho nezpochybnitelné kvality. Dvojice výstředních protagonistů dle očekávání v roce 1971 vzbudila menší poprask, přesto ovšem Harold a Maude skutečně patří mezi nejvýraznější filmy svého žánru.   Harold a Maude ukazuje, že jde depresivní téma zpracovat velmi zábavným způsobem. Hlavní hrdina sice trpí depresemi, pokouší se o sebevraždy, k vyloženě depresivní podívané má ovšem Harold a Maude skutečně daleko. Především i proto, že díky hlavní hrdince ukazuje, že se život musí skutečně prožít plnými doušky. Celé je to sice tak trochu morbidní, zároveň ovšem skutečně neskutečně zábavné.   Ruth Gordon a Bud Cort odvedli v hlavních rolích skvělou práci. Tohle nepravděpodobné duo těžilo ze své vzájemné chemie, skvěle prodali vývoj jejich vzájemného vztahu a vzájemně se neskutečně zábavným kontrastem dorovnávají a dokazují, že se protiklady skutečně přitahují. Ten film tak skvěle funguje i především díky této skvělé hlavní dvojici.   Za zmínku stojí i povedené vizuální zpracování, výtečný soundtrack Cata Stevense a především naprosto skvělé tempo. Díky délce, která nepřesáhne hodinu a půl komediální tempo skvěle funguje a přitom se naplňuje pocit, že se z látky vydrápalo maximum. Kvůli tehdejšímu kritickému a finančnímu neúspěchu sice plány na pokračování i prequel rychle zanikli, přesto je Harold a Maude skutečně výraznou komediální perlou, která sice není vyloženě pro každého, i přes svou morbiditu je ovšem tím typem filmu, který o životě skutečně řekne víc než strejda Franta v hospodě.   Neskutečně zábavná podívaná, která je filmem o radosti ze života. Prokazatelně film své doby, který se ovšem paradoxně zaslouženého uznání dočkal až o poznání později. Je to škoda, kultovní status si ovšem tahle výtečná podívaná odnesla velmi zaslouženě.... (07.06.2021)

Původně jsem udělil filmu pouze 4*, jenže když jsem následně přemýšlel, jak absenci té poslední hvězdy odůvodnit, byl jsem vysloveně v koncích. Harold a Maude je překrásný snímek, ne náhodou se objevující hned v několika anketách o nejlepší film všech dob. Jeho velkou výhodou je, že Hal Ashby nejen dobře věděl, co přesně chce natočit, ale také kdy to má natočit. Počátek 70. let zastihl Ameriku dle všeho v určité pocitové i názorové roztříštěnosti a zemí otřásalo kromě Vietnamské války i pomalu doznívající hnutí hippies, takže účinek tohoto černohumorného příběhu plného kontrastů byl stejně jako v o pár let starším Absolventovi enormní. A o krystalicky čisté kvalitě Ashbyho díla dokonale vypovídá fakt, že pokud si ho pustíme nyní s odstupem 40 let, můžeme po boku mlčenlivého Harolda a energické Maude nejen znovu nasát tehdejší specifickou atmosféru, ale hlavně se také královsky pobavit. 90% (22.07.2013)

Hlavní hrdinka Maude mi byla výrazně nesympatická, a svým chováním mi až příliš připomínala tu hloupou domovnici z knížky S elegancí ježka. Totiž že to její užívání si života je maximálně křečovité. Ačkoliv je pravda, že Maude pro své zvyky měla důvod, a to vlastně docela uvěřitelný. Každopádně scény s ní mě mírně otravovaly, což je poměrně špatné, vzhledem k času, který na plátně stráví. Ale Harold byl sympaťák, skvěle napsaná i zahraná postava. A Hal Ashby je dobrý režisér, ačkoliv pro mě je jeho nejlepším filmem Byl jsem při tom (1979). Jako celek se mi film hodně líbil, taková díla už dnes nevznikají (falešná nostalgie:)) (23.08.2010)