Milujte svojho zabijaka

Mám dojem, že za takovou prvotinu by se nemusel stydět ani lecjaký ''profláklejší'' režisér.. Nebýt ale výsledné roztěkanosti (nevím, zda to byla vina spíše scénáře, nebo režie), mohlo to vyjít daleko lépe. Jako první Clooneyho (režijní) dílo jsem viděl vlastně zatím to poslední a musim říct, že jeho debut zabodoval lépe. Jestli si budu Rockwellův osobitý projev s nějakým filmem v budoucnu spojovat, bude to právě se ''zpovědí nebezpečné mysli'' - 70%. (06.02.2012)

Clooneymu se sice nedá upřít jistá režijní invence a pokud přihlédneme k faktu, že je to jeho režijní prvotina, pak bude palec po zásluze nahoře. Bohužel obsahově je film jaksi zamotaný a divák má tendenci se v něm velice často ztrácet. Navíc mne příběh zabijáka/kecálka nijak emociálně neoslovil a tak nezbývalo než sledovat výhradně kamerové ekvilibristiky a neustálé změny tónovaní a filtrů. (05.05.2008)

Prvé, čo som videl od Georgea Clooneyho, bol jeho druhý film (Good night and good luck), tekže jeho debut som išiel pozerať s istou dávkou skepsy . . . ale ostal som až mrazivo ovalený a prekvapený. Na debut to je teda sakramentsky dobrý film. Kto by bol kedy povedal, že vo fešákovi Clooneym začínajúcom v Pohotovosti sa schováva taký režijný potenciál. Treba však uznať, že hlavným základným a pevným kameňom filmu je geniálny scenár Charlieho Kaufmana a tiež veľmi príjemné herecké výkony. Skrátka, naozajstná filmová lahôdka a veľké plus pre Georga, ktorý si tým u mňa napravil reputáciu po trochu nudnom G.N.a.G.L. (aj keď to chronologicky nesedí, ja viem) (03.02.2006)

Rockwell dokazuje, že umí hrát nejenom excentriky a padouchy a i ve vážnějších polohách je přesvědčivý. Navzdory jeho přesvědčivému výkonu a překvapivě invenční Clooneyho režii film působí trochu zmateným dojmem, přestože se dá v případě Kaufmana mluvit o relativně "normálním" scenáři. Škoda, že mně příběh dějově, ani emocionálně neoslovil tak, abych měl chuť si ho znova někdy pustit, Jednou a dost. Ale na debut velmi pozoruhodné, Georgi. (29.10.2005)

Charlie Kaufman má zvláštní styl. Taky si vybírá zvláštní náměty. A tohle je nejnormálnější film obdařený jeho scénářem, který jsem zatím viděl. Ale není to ten důvod, proč se mi Dangerous Mind tak líbilo. Tím je totiž naprosto skvělý Sam Rockwell...ano, nehraje žádného sympaťáka...zkraje spíš pěkného zoufalce. A možná právě proto jsem mu zhruba po čtyřech minutách zcela nepokrytě a nadšeně fandil:) A ani sonda do "úpadku americké televizní zábavy" (co by asi tehdejší intelektuální kritici říkali dnes...možná by se radši rituálně upálili, než by se dívali na Udělám Cokoliv a podobné grcy) nijak nesnižuje tempo, tahle dvojkolejnost je totiž zdařilou prací scénáristy svedena dohromady tak, že po závěrečné scéně zůstanete jenom civět na titulky a něco si pomyslíte. Co to bude, to záleží na vašem věku. Vážně. Kruci jaký vážně? Vždyť neznám nikoho mimo svoji věkovou skupinu, kdo ten film viděl. (a je to jenom moje chyba, neberte to jako tvrzení, že tohle je film pro dvacetileté) Anyway - přítomnost George Clooneyho a solidní výkon jsem čekal. Drew Barrymore jsem taky čekal. I když takovéhohle výstupu bych se nenadál. Je naprosto skvělá, její postava má vývoj, má jiskru, je i dobově přesná...no prostě mě potěšila. V celkem depresivním filmu byla jako zářící paprsek. A Julia Roberts...ouuu...femme fatale jako když ji vyšije. Úžasná. Ode mě tedy naprosto zasloužených 80%. Ne pro ni...pro tenhle film. (18.02.2006)