Barton Fink

Čo je v krabici? Kto je v skutočnosti, ale vážne v skutočnosti, postava Johna Goodmana? Kto je žena na pláži? Prečo padol do mora mŕtvy vták? Tu si myslím, že ide o náraz do horného rámu obrazu. Vráti sa Barton na Broadway? No a takto by sme mohli pokračovať a jedinou správnou odpoveďou by bola možno tá, že ide asi o najťažšie zrozumiteľný film bratov Coenovcov. Ono nie je od veci si všímať ani všetko okolo (prostredie a doba) hlavnej zápletky a otázky, či Barton napíše svoj tuctový scenár o zápasníkovi. Mali niekedy aj Coenovci podobný tvorivý blok? Ale to sa zase iba pýtam... (03.10.2021)

Stěžovat si na hlučného souseda v hotelu se nevyplácí... Hodinu a půl dlouhá expozice k strhujícímu finále, při níž se skvěle maskují indicie a bratři umně odvádějí pozornost od skutečné podstaty příběhu, který má ovšem tak coenovsky bizarní rysy... Tahle kafkovsko-camusovská variace na noir detektivku vykazuje i přes své mimikry všechny poznávací znaky onoho typického coenovského tvůrčího rukopisu - retro stylizace, panoptikum bizarních postaviček (jejichž party opět rozehrává ustálený ansámbl coenovských dvorních herců), synkretický mix vlivů a témat, podvratná scenáristická motivace bratrského dua, odkrývání buranské tváře Ameriky a amerického snu (dokonalá postava majitele hollywoodského studia), všudypřítomný černý humor, skrytý ovšem tak nějak do druhého plánu... K tomu bratři navíc přikládají zasazením příběhu do klasického Hollywoodu ve 40. letech zajímavou reflexi filmu v kontrapunktu k divadelní scéně postižením klasického stereotypu (z Broadwaye do Hollywoodu), přičemž těžko říci, kdo vlastně vychází z tohoto srovnání se vztyčenou hlavou. Stejně jako reflexe fenoménu války - stereotyp kladné vítězné mocnosti bojující proti nacismu je poněkud podvratně podkopáván antisemitskými náladami části obyvatel a fraškovitou scénou přerodu bohatého majitele filmového studia v amerického jestřába. Zajímavá reflexe krize elit. O podvratnosti záhadného obsahu neotevřeného balíčku asi netřeba ani hovořit... :-) (22.07.2014)

Až dodnes mě tvorba bratří Coenů nechávala převážně chladným. Nějak jsem jejich filmům nemohl přijít na chuť a stoprocentně se do nich ponořit. Vše změnil Barton Fink. Přesvědčivý výkon Johna Turturro (úplně jsem se vcítil do pozice spisovatele, který nemůže zachytit prvotní myšlenku, důležitou pro práci na scénáři) a obrovského herce Johna Goodmana. Jak výkonem, tak postavou. V tomto filmu je navíc mužem dvou tváří a to doslova. Vůbec celý snímek je plný zajímavých a hlavně tragikomických postav a možná, že i díky nim si jinak ponurý film zachovává jistou hořko sladkou příchuť. (17.01.2012)

Podivněji se Coenové projevili snad jenom v Záskoku. Barton má celou dobu neurčitě krásnou atmosféru, přičemž děj ubíhá jako na běžícím páse. V průběhu filmu vám pak dojde, že se na Finka musíte dívat spíše skrze pocity, než přes rozum, a že Coenové ztvárnili svoji vlastní autorskou krizi tím nejtvořivějším možným způsobem. 8/10 (12.10.2014)

Coenové cestují napříč žánry stejně sebejistě, jako Jack Lipnick řídí svoje studio. V úvodu se humorem nešetří (kdo by se taky nezasmál Steveu Buscemimu), ale od první návštěvy Johna Goodmana začíná přituhovat. Tedy přituhovat, spíš začíná být pěkně dusno, až nakonec dojde k doslovnému vzplanutí. Tady nehraje prim nějaký uchopitelný příběh nebo jasná pointa, stačí se nechat unášet atmosférou paranoie a absurdity - i David Lynch by se mohl lecčemu přiučit. A v závěru člověk jenom zírá a přemýšlí, jenže neví, k čemu vlastně dojít. Jedním slovem: MUNDT! (18.01.2009)