Big Lebowski

Je tam několik kvalitních hlášek a vtipných situací, ale asi jsem čekal podstatně větší nálož humoru (vzhledem k pověsti a kultu, který se kolem tohoto filmu za ta léta vytvořil), resp. ne vše, co ti dva vypustili z úst, mi nutně přišlo tak moc zábavné. Kriminální rovina je fajn, Dude je sympaťák, Walter už trochu menší, naopak mě velmi potěšili ve vedlejších rolích Donny a hlavně Maude. Bratrům Coenům se raději normálně vyhýbám, ale Big Lebowski se mi od nich zatím líbil nejvíce, vidím to na slabší 4*. (07.08.2013)

Čím jsem starší, tím víc jsem závislá na tomhle filmu. Přiznávám se, že když jsem ho poprvé asi v deseti letech viděla, byl na mě trochu tvrdý a moc se mi nelíbil. Mezitím jsem ale nezávisle začala bowling "tak trochu hrát" a náplní mého běžného týdne se stalo alespoň nějaké to volné odpoledne strávené s bowlingovou koulí v ruce (mimochodem, můj dosavadní rekord je 226). A pak jsem najednou znovu po letech znovu narazila na Big Lebowskiho a jednoduše jsem se do něj zamilovala :-) Bowling je tu zobrazenej jako životní styl a hlavní postavou je chlapík, jehož největším posláním je dostat náhradu za koberec, kterej mu zničili (ošlivě řečeno pochcali) gangsteři... tak tvrdý, hnusný, odporný a přitom tak krásný. A Jeff Bridges je v roli největšího flákače, jakýho si umíte představit, prostě bezkonkurenční. Dodatek 5. září 2007 Tuhle jsem na Thassosu poslouchala místní rádio a zaslechnu nějakou hrozně příjemnou kytarovou písničku... říkám si, že to sakra odněkud znám a po příjezdu domů si podle slov, který jsem odchytila, zjistím na internetu, že je to Just Dropped In od Kennyho Rogerse, fanoušky tohoto filmu také známé díky jedné snové scéně. Touto nesmyslnou vsuvkou chci tedy ještě dodatečně pochválit i výborný soundtrack složený ze písní hippie generace nebo třeba taky Boba Dylana. (03.02.2006)

Jeden z nejvíce stylových filmů, které americká kinematografie má, tahle svérázná variace na chandlerovky. Bratři Coenové vlastně točí pokaždé stylově a už je to tak nějak jejich trade mark, ale Big Lebowski je ještě o trošku výš nad jejich obvyklou niveletou. Coenové nepracují s věcmi v prvním plánu, ale jsou fascinováni detailem a psaním mezi řádky, a to jak vizuálně (estetika bowlingové herny), kompozicí i skladbou záběrů, mizanscénou, všemi výrazovými prostředky (časté zpomalené záběry, kamerové jízdy), uměleckými prvky (surrealistická intermezza), tak i scenáristicky a sémanticky, jejich postavy jsou po filmu rozdroleny ve velkém množství a každá tu má své nezastupitelné místo - od hlavního hrdiny, který má tu smůlu, že je jmenovcem bohatého milionáře a kamarádem psychopatického válečného veterána, přes celé panoptikum drobných postaviček a bizarních charakterů - Jesus, se kterým nikdo ,,nevyjebe" (naprosto odzbrojující John Turturro), ušláplý třetí vzadu (skromně nenápadný Steve Buscemi), dokonale chladně (i)racionální feministka - extravagantní umělkyně (Julianne Moore), partička podivných Němců ze skupiny Autobahn (Peter Stormare, Torsten Voges a Flea), zlatokopka Bunny, pornobaron etc. etc. Zcela zvláštní (a vymykající se panoptiku) je pak postava barového kovboje, mluvícího o osudu a ztotožňujícího se s vypravěčem celého snímku, který má postmoderní rozměr vševědoucího narátora. A vševědoucí vypravěč pak vnáší do struktury snímku další postmoderní prvek hry a vlastně i manipulace s divákem. To už se ale dostáváme k samé podstatě snímku bratrů Coenů - úvaha nad osudem a osudovostí života, v němž pouhá shoda příjmení vede k fatální zápletce hodné detektivky, se kterou (a zvláště tou Hard-boiled fiction, jako např. z pera Raymonda Chandlera) má mnohé co do činění, neboť film může být místy vnímán i jako parodie téhož, možná postmoderní variace a poklona filmu noir, možná satira životního stylu Los Angeles a možná bůhvíco... Našli bychom prostě mnoho významových rovin a mnoho důvodů, proč se na film Big Lebowski dívat stále a stále znovu. A hlavní důvod je nabíledni - Je to dokonalé audiovizuální dílo! ,,Nobody fucks with Jesus!" (18.07.2011)

BIG LEBOWSKI se vlastně ohodnotil a ocenil sám se vší kritikou. Všechno do filmu pasuje a sebemenší maličkost je perfektní. Režie zraje jak víno (čím je film starší, tím lepší) a herectví Bridgese a Goodmana je "FUCK" vynikající a dialogy se blíží k Tarantinovi. V jednoduchosti je krása. Coenovci v nejlepší formě. *** Ps: vemte si, že ležíte spokojeně ve vaně najednou uvidíte chlápky co s baseballovou pálkou rozbíjí ve vašem bytě na co přijdou, potom si vezmu cestu rovnou k vám v né zrovna dobrém úmyslu, (kdy jeden z nich má kunu na vodítku), asi polovina lidí by začala křičet, panikařit a začnou nás napadat růžné otázky: Co se děje? Co chce v mém bytě? Chce mě zabít? Je toho opravdu hodně, ale BIG LEBOWSKI řekne chlápkům: "hezká kuna". Po téhle scéně jsem se válel smíchy po podlaze. Kultovka (poprávu). "Bílého medvěda prosím". (10.07.2012)

Lebowského "boj za nepochcaný tepich" mě neskutečně nadchl a bavil jsem se jako dlouho ne... Jenže poté jsem ho pár let neviděl, možná jsem si to až moc zidealizoval, ale když jsem se k tomu konečně opětovně dostal, tak mi to přišlo krom pár momentů vlastně docela průměrné. Herci jsou všichni do jednoho neskuteční, o tom žádná. Stále je zde více hlášek na metr filmového pásu než kdekoli jinde, ale nějak tomu chybí "duše". Ovšem třeba za nějaký čas až to znovu uvidím se opět přikloním k tomu, že je to stále zábava, které není rovno. (03.12.2006)