Бабуся
Baboussia
Granny
Obsahy(1)
Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusje vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (67)
Babička s sedící s kočkou na zápraží, pestrobarvné ruské koberečky, očím ladící roubenky, obyčejné jahodové sušenky vážené a koupené v magazínu, břízy pokryté podzimní námrazou, světnice vonící dřevem, na stole mísa čerstvých domácích pirohů. To je jen málo z toho co "Nový Rusové" nemůžou nikdy komplexně a zdravě ocenit a Noví Češi v místních "asocialistických" podmínkách vlastně také ne.... ()
Obyčejný smutný lidský příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv. Tenhle se náhodou odehrává v Rusku a tak poznáme, že duše ruského člověka, ač se zdá na první pohled složitější ( nebo jednodušší, to nechť si každý vybere sám), tak z mého druhého pohledu je stejná jako tvoje , tamtoho i moje, milujeme se a sereme na sebe všichni stejně. V Babce se kapičku víc sere na bližního svého, ale ne jinak než tomu běžně bývá. Přes všechny ty hořké poznatky na Vás na konci dýchne cosi optimistického a já sám nevím vlastně co, i když ta babička trošku připomíná Terezii Brzkovou z Byl jednou jeden král, tak možná budete vědět ... ()
:( - tento smile vyjadruje asi najlepsie moje aktualne pocity. pre citlivejsie povahy srdcetrhajuci zazitok, na jednej strane krasna cista pravdiva filmarcina, na strane druhej takmer nevydrzatelne citove vydieranie, v oboch pripadoch je to vsak silno pozitivna hodnota. babuska je jedna krasna rokmi poznacena postava, ktora aj napriek tomu, ze svojim najblizsim rozdala co len mohla neostala jej ani ta najzakladnejsia zivotna potreba - strecha nad hlavou. okrem tejto zalezitosti je divak svedkom vizualnych kras prostej dediny, kamera ponuka jeden zazitok za druhym. tazko nieco dodat, babuskine smutne oci hovoria za vsetko. ()
Uff, měl jsem slzy na krajíčku:-) Milý, smutný a citlivě natočený film upozorňující na problémy současného Ruska (alkoholismus, obrovské sociální rozdíly mezi lidmi, důsledky války v Čečensku) ale i na rysy lidské povahy, které se vyskytují nejen v Rusku, ale všude na světě (zištnost, nevděk...). Byl jsem velice mile překvapen a dávám 5 hvězd. ()
Film je typicky ruský = "nějak bylo a nějak bude". Babička v hlavní roli je z generace, která zažila 2. světovou válku a vlastníma rukama postavila základ nového Ruska. To oni věřili ve Stalina, v církev i vlast. Díky jejich válečným i pracovním obětem přežilo Rusko i celá Evropa. Dali do toho všechno, obětovali se pro budoucnost i pro ostatní lidi. Vychovali svoje děti, vnuky ale nové generace už jen natahují ruku a berou a berou a berou. Najednou jim je stará babka na obtíž, najednou pro ně nic neznamená. Že jim není hanba, ona je milovala a žila pro ně, oni ale zapomněli. Nová generace (nejen) Rusů žije už jen sobecky = jenom já a ostatní ať třeba chcípnou. Všichni hamouní a jen kynou, ale jsou to samozřejmě chudáci. Nemáme, nedáme, nemůžeme. Je to smutná podívaná na zavržení stáří, ale je to nádherný film, který mi pomohl nahlédnout s odvahou i na stinnou stránku stáří. Slušnost a naučená obětavost zmizela s novými generacemi všude na světě. Doufám, že nikdy nebudu takto ve stáří na obtíž. ()
Reklama