Obsahy(1)
Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusje vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (67)
Uff, měl jsem slzy na krajíčku:-) Milý, smutný a citlivě natočený film upozorňující na problémy současného Ruska (alkoholismus, obrovské sociální rozdíly mezi lidmi, důsledky války v Čečensku) ale i na rysy lidské povahy, které se vyskytují nejen v Rusku, ale všude na světě (zištnost, nevděk...). Byl jsem velice mile překvapen a dávám 5 hvězd. ()
Další výborný ruský film, který bych však v žádném případě nenazval tragikomedií (viz MFF Karlovy Vary). Jde o smutné drama všedního života. A opět, neobyčejně zajímavý průhled do ruské společnosti 90.let, nejprve na venkov (kde jako by se zastavila naše vesnice v 50.letech) a poté i v městě "Nových Rusů". Film, který jde na hlubinu, který tne do živého v mezilidských vztazích. Úloha sebeobětující se a milující ženy, z níž se stala "babusja", kterou nikdo nechce...Ne náhodou je tvůrcem tohoto empatického pohledu žena. ()
Tak. Japonci mají Narajamu,Rusové mráz, a my euroameričani kvalitní sociální síť.Třikrát hurá,a hlavně se nezapomeňme polácat po ramenou,jako že kde jsme my a kde voni,nás se přeci privátní sobectví netýká! Ono je to tady totiž civilizovaný.-Nevím jestli po zhlédnutí tohohle u mě převládá vztek ,nebo smutek. ()
Smutnomilé, ľudské! Babička je asi najzlatšia filmová postavička akú som kedy vo filme videl. Pomerne jednoduchý príbeh, na spôsob ktorého by sa v Rusku dali točiť podobných tony. Čo je však zaujímavé, práve tou jednoduchosťou a spôsobom podanie film zaujme. Veľmi nadsázkovo poučná sociálna dráma, ktorá svoj hlboký odkaz podáva neskutočne realisticky. A čo je smutné, bežne sa toto stáva kdekoľvek na svete. 100%. ()
"A to je čo?".., to sú domy nových Rusov...Takých ako my?"...Nie, to nie je príbeh o ruských zbohatlíkoch, toto je dosť krutý príbeh, ktorý by kľudne mohol byť aj o tvojej "bábuške". Film ma chytil od prvej minúty a nepustil až do samého záveru, dokonca som zhltol aj záverečné titulky so skvelou ruskou a smutnou piesňou. Obsadenie je perfektné a bábuška je tak sympatická , že by ju prichýlil takmer každý (len vlastná rodina nie...). Nenávidím ruskú politiku, ale milujem ruský národ a tento film je tak ruský, ako len môže byť. V prvej polovici filmu sa nájde miesto aj pre humor, hlavne v spojení s alkoholom, no neskôr sa film nesie v čoraz smutnejšom tóne, až príde záver a scéna s posledným jablkom, kde bábuška povie: "Dasvidania Olinka...", kde už mi zovrelo hrdlo. Aj u nás sa zvykne hovoriť, že za dobré nič dobré nečakaj, ale tu to tvorcovia priviedli až na hranu. Babusja?...100%! ()
Galéria (13)
Fotka © Tadrart Films
Reklama