Muž, ktorý nebol

Černá KOMEDIE? Povídali že mu hráli. V Muži, který nebyl, je asi tolik humoru jako v Kafkově Procesu a mimochodem, je to právě klasik světového existencialismu, který by byl na postavu a osudy Eda Cranea hrdý. Pravda, Coenovic hrdina je poněkud aktivnější a tragédii svého osudu rozehraje sám, rozhodnutím, které je ospalé a nepochopitelné jako on sám. A v sílícím proudu osudových událostí se Ed také snaží poněkud více plovat než odevzdaný Josef K. O to horší je však jeho deziluze. Coenové vytvořili neuvěřitelně působivý, plastický a stylový portrét muže-loosera, kterému život unikl mezi prsty a který se v jedné chvíli stal pro druhé (i sám pro sebe) duchem. To nejsilnější je právě Edova postava, kterou s neuvěřitelnou věrohodností "umračil" Billy Bob Thornton. Počáteční dojem, že se jedná o chladného cynika, který prostě vyhlásil světu věčné mlčení, přerůstá v silnou sounáležitost s obyčejným člověkem, který mlčí ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. V závěru už je ledová maska Eda Cranea definitivně pryč a divák náhle stojí tváří v tvář postavě tak lidské, že mu v obrysech připomene naše každodenní malé existenciální inferno. Za vráskami a strnulou grimasou hlavní postavy se skrývá neuvěřitelně křehké lidské jádro, to jádro, které taje při poslechu Beethovenových klavírních skladeb, to jádro, které by chtělo mluvit, ale nemůže, protože neví, co říct. Ještě dlouho poté, co Eda zalilo světlo věčnosti jsem seděl, zíral do tmy a vychutnával pocit, že se Coenům povedlo něco opravdu VELKÉHO. Film černý jako čerstvě nalakovaná rakev, dokonalá urnička plná absurdity. Kremace každodennosti. (28.06.2005)

Au!!!! Billy Bob Thornton je holič, neseká hlavy jako Sweeney Todd, ale on bodá.. teda bodne...jednou...naposledy. Člověk, který má život k uzoufání nudný a pořád černobílý (doslova). Přesně jako tenhle pán, jsem si při sledování filmu připadal i já. Coeni to mysleli dobře a měli to i promyšlený, jenže ono to je k uzoufání nudný a hlavně strašně dlouhý. Při scénách jako byla například ta v soudní síni, jsem se naprosto dokonale připejkal ke gauči a v závěru už jsem se rozpadal na malé kousíčky. Bohužel to ani nezachránila fantastická Scarlett Johansson, které pořád dřepákovala za klavírem a ani neměla možnost se pořádně předvést. Černobílé zpracováni alespoň trochu povzbudí, ale nemění nic na faktu, že jsem se při sledování připadal pořád ubimbanej. Jestli od vás očekávám facky? No samozřejmě, že ano.... (20.03.2008)

Tenhle film je snad stejně dokonalý jako Fargo. Všechny postavy, které se v ději, byť jen mihnou, jsou úžasné. Třeba takový advokát Riebenschneider, je natolik zvláštní postava, že i kvůli jeho pár okamžikům stojí za to film vidět znovu. Doufám, že Muž, který nebyl nezůstane posledním excelentním filmem Coenů. (21.11.2004)

Film o muži, pro kterého svět nenašel pochopení. Z nenadání se objevil, znenadání zmizel...jako když vítr vyzdvihne prah do letmých končin nejhlubší duše diváka, který sleduje právě tento film a na konci je naprosto omráčen tím, jak bratři Coeni dokázali skloubit tak nádherný, trochu avantgardní ale i tak naprosto absurdní příběh. Příběh ve kterém Billy Bob Thornton exceluje snad nejlíp, jak zatím mohl. Černobílost už je jen k dokonání dokonalosti atmosféry a jeho příběhu, který se zdá být neuvěřitelným, ale i tak se mi chvíli zdál natahovaný přesto nijak nudícím a i tak morbidním a vážným v životě zároveň. Jeden z mála filmů, který mě osobně zasáhl, zasáhl na srdíčku tak jako málo který. (poslední myšlenka těsně před smrtí) Myslel jsem na to, co mi jednou řekl jeden funebrák, že vlasy rostou ještě chvíli po smrti. (05.05.2007)

Překvapení, to zajisté ... od Coenů jsem čekala daleko víc černohumorných hlášek a scének. Občas sice něco z toho lehce vystrčí růžky (ufo :-), ale ve výsledku je Muž, který nebyl dramatem jak bič. Výtečná atmosféra je podpořena šedo-černo-bílostí a pak také charismatickým herectvím Billy Bob Thorntona, což v kombinaci s jeho prostě deklamovaným komentářem o holiči, co je neviditelný, udává ráz celému filmu. Zaujmou však i vedlejší postavy, obzvláště židovský právník v podání Tony Shalhouba a pak také "vděčná" pianistka Scarlett Johansson. Přičtu-li k tomu skvělou hudbu, kameru a neoddiskutovatelně dobrý scénář, zbývá mi je konstatovat, že Muž, který nebyl stojí v současné tvorbě hodně vysoko, u mě na *****. (08.12.2006)