Muž, ktorý nebol

Po projekci jsem si říkal, co by asi tenhle film byl bez černobílé barvy, ale hned jsem to kvílení mozkových závitů musel zabrzdit, protože mi hlavou problesklo, že podobně můžou přemýšlet holky o tom, co bych byl já bez svých šílených keců. Ne ne ne, černobílá barva k němu zkrátka patří a spoluvytváří jeho jedinečný obraz. To si, milé dívenky, opakujte i vy o mně a máme vyhráno. Z Billyho Boba jsem tu měl pocit, že mu osobního poradce dělal Krobot, jak byla jejich mimika podobná. Thorntona bych ale na rozdíl od Mirka objahoval i za pouhé ostříhání, jak sympatický mi byl jeho hořkosladký osud. Třešničkou na dortu je pak Scarlett a její šikovné prstíky. (20.09.2012)

Jeden z nejlepsich filmu bratri Coenu. Skoro az takove noir-krimi s nekolika vtipnejma scenama jak to umi jen Coenovi. Cely film stoji na vykonu hlavniho predstavitele a to co predved Billy Bob Thornton je naprosto dokonale, za to by mel dostat oskara, a je to pro me jeden z jeho nejlepsich hereckych vykonu. Ale i ostatni hrali vyborne. Presto, ze film ubiha celkem pomalu, tak nenudi, je velice napinavy a jak se to vsechno na konci zamotalo me naprosto odrovnalo. Videl jsem obe verze, barevnou i cernobilou a cernobila je skutecne vic pusobiva. Taky se mi hodne libila hudba a kamera, ktera vynikne vic pri cernobile verzi. Coenovi stvorily opet mistrovske dilo. Muj oblibeny film. (06.05.2005)

Černá KOMEDIE? Povídali že mu hráli. V Muži, který nebyl, je asi tolik humoru jako v Kafkově Procesu a mimochodem, je to právě klasik světového existencialismu, který by byl na postavu a osudy Eda Cranea hrdý. Pravda, Coenovic hrdina je poněkud aktivnější a tragédii svého osudu rozehraje sám, rozhodnutím, které je ospalé a nepochopitelné jako on sám. A v sílícím proudu osudových událostí se Ed také snaží poněkud více plovat než odevzdaný Josef K. O to horší je však jeho deziluze. Coenové vytvořili neuvěřitelně působivý, plastický a stylový portrét muže-loosera, kterému život unikl mezi prsty a který se v jedné chvíli stal pro druhé (i sám pro sebe) duchem. To nejsilnější je právě Edova postava, kterou s neuvěřitelnou věrohodností "umračil" Billy Bob Thornton. Počáteční dojem, že se jedná o chladného cynika, který prostě vyhlásil světu věčné mlčení, přerůstá v silnou sounáležitost s obyčejným člověkem, který mlčí ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. V závěru už je ledová maska Eda Cranea definitivně pryč a divák náhle stojí tváří v tvář postavě tak lidské, že mu v obrysech připomene naše každodenní malé existenciální inferno. Za vráskami a strnulou grimasou hlavní postavy se skrývá neuvěřitelně křehké lidské jádro, to jádro, které taje při poslechu Beethovenových klavírních skladeb, to jádro, které by chtělo mluvit, ale nemůže, protože neví, co říct. Ještě dlouho poté, co Eda zalilo světlo věčnosti jsem seděl, zíral do tmy a vychutnával pocit, že se Coenům povedlo něco opravdu VELKÉHO. Film černý jako čerstvě nalakovaná rakev, dokonalá urnička plná absurdity. Kremace každodennosti. (28.06.2005)

Trochu drsný příběh o tom, že žádný život není tak marný, jak se zdá a nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. ____ Když se podíváte do zamyšlené tváře Eda Crane (Billy Bob Thornton), značně nekomunikativního samorosta, říkáte si, že s tímhle týpkem to nebude jen tak. Je jasný, že nás ještě hodně překvapí a to se také celý film děje. Ačkoli se to nezdá, po nějakém čase začne Crane od života chtít více než jen sříhat lidem vlasy. Citelná snaha o únik z celoživotní unitarity, která je ve tváři skryta, se následně má projevit činy. Pak už jen stačí sledovat, jak může vypadat americký sen v praxi. Za hlavní taháky filmu považuji originální způsob vyprávění společně s téměř vzorovými typovými charaktery vedlejších postav. Černobílou kameru lze vnímat jako poctu noir filmu s odpovídající atmosférou. Naopak 50. léta jako retro podívaná ubírá na autenticitě. Poněkud zbytečná věc, bez které by byl film aktuálnější a údernější. 76% (18.07.2012)

Strhujúca špirála príčin a následkov spolu s krásne potemnelou a postupne gradujúcou atmosférou ma úplne pohltili. Hlavná postava - tragéd, ktorý sa presvedčí, že cesty osudu sú nevyspytateľné a hlavne nie vždy férové. Všetko zlé sa človeku ako bumerang vráti, zo smeru, od ktorého by to nečakal. A čo k tomu treba? Dohromady nič. Stačí len aby bol človek nespokojný so životom a začal špekulovať ako ho zlepšiť. 85/100 (28.03.2016)