Zbohom buď, láska moja

„The house itself wasn't much. It was smaller than Buckingham Palace and probably had fewer windows than the Chrysler building.." U Marlowa nikdy nebylo podstatné, jak se ohání pěstmi, jestli ovládá zbraň či jakou má fyzickou kondici, ale „sound“ jeho představitele. Čert vem věk, Mitchum ho má skvělý a navíc do role dodal potřebnou lehkost. Ta možná chybí s výjimkou nerespektovaného poldy Harryho Deana Stantona jeho okolí, ale na tu cestu unaveného soukromého vyšetřovatele, při které mezi náhlým startem a očekávaným cílem přijde několik nakládaček, překvápek, odboček zdánlivě beze smyslu a mrtvol, na tu se jde spolehnout. Možná za tím byly ty neony, ale ani jednou jsem si nevzpomněl na to, že přebývají barvy.. (02.09.2024)

První snímek s Mitchumem v roli Marlowa ctí předlohu a to nejen příběhově, ale taky v čase a místě, kde se příběh odehrává, tedy můžeme si užít LA 40. let. (Narozdíl od Hlubokého spánku) Co se příběhu týče, tak změny, vynechávky a něco navíc tu samozřejmě je, ale nic tak drastického jako třeba v adaptaci Loučení s Lennoxem se nekoná. Mitchum je dobrý Marlowe a jeho hlas se suprově hodí do voiceoveru. (01.07.2014)

Nadprůměrná adaptace patrně nejslavnějšího Chandlerova románu. Mitchum sice není Boothe (který mi vždycky připadal jako Marlowe nejlepší), ale své role se zhostil s tím správným výrazem detektiva drsné školy. Jeho Marlowe je patřičně houževnatý, ironický a hlavně vždy jednající podle svých morálních zásad. A tak to má být. (01.07.2007)

Neznam Dicka Richardse, ale tohle se mu prilis nevydarilo, rekl bych... Film se knizni predlohy drzi pouze pomerne volne, presto zadny zasadni moment nechybi. Potesila Sylvia Miles v roli Jessie Florian, a nejlepsim momentem filmu je, kdyz dostava Marlowe (Mitchum) fackovanou od Kate Murtagh... :-) To jsem se fakt pobavil, ale na jeho miste bych samozrejme bejt nechtel... 4- (15.03.2010)

Román jsem nečetl, a i kdyby, ... porovnávat, myslím, není na místě. Ovšem atmosféra a hudba tohoto filmového zpracování mě osobně příjemně překvapily. Obsazení v jednotlivých rolích je pro mě nadmíru přijatelné a stáří herců je zvolené přiměřeně stáří literární předlohy. Zkušené "tvrdé detektivní chlapíky" té doby v Americe přece snad ani není možné si představovat jako mladíky nadupané zkušenostmi a drsností. Vždy platí: naše vlastní představivost při čtení jakékoliv literatury je poněkud odlišná od představivosti scénáristy a režiséra, kteří se snaží o vyjádření ducha a atmosféry té které knihy ve svém filmovém zpracování. A je to pak o tom, jak moc nebo málo se naše představivost shoduje s tou jejich a nakolik se přizpůsobíme. (06.10.2008)