Tvrdá osma

Neuveriteľne dlho som rozmýšľal nad týmto filmom. Je to vlastne celovečerná verzia kraťasu Cigarettes and Coffee, ale oproti nemu je tento celovečerák sofistikovanejší. Už tu môžete vidieť niektoré typické Andersonové znaky. Dlhé kamerové zábery, prepracovanosť postáv a v konečnom dôsledku veľmi jednoduchá zápletka pod ktorou sa ale skrýva živná pôda významov a rovín. Je jasné, že Hard Eight nedosahuje kvalitu žiadneho z neskorších Andersonových diel ale po príšerných kraťasoch je tento celovečerný debut uspokojujúci. Phillip Baker Hall a Samuel L. Jackson dominujú. Paltrow a Reilly sú herci ktorých nezatracujem ale ani nevyhľadávam a tu mi až na pár scén nevadili. Poteší tiež drobný štek jedného z dvorných Andersonových hercov Phillipa Seymoura Hoffmana. Celý príbeh je primitívne jednoduchý. Tých niekoľko pamätných scén sa vytvorilo len vďaka dlhým záberom. Tie umocňujú atmosféru Nevadských kasín tak, ako to dokáže máloktorý film z takým rozpočtom. Ale na konci je to jednoducho tak správne nad vecou, že tú 4 musím dať aj keď som to pôvodne nemal v úmysle. (27.01.2014)

Málokdo ví, že film měl původně o 40 minut déle, byla v něm celá další linie zahrnující gamblerské šarvátky Sydneyho a mladého zuhelnatěle humorného P. S. Hoffmana a jednalo se o skutečný epos, který byl jednoznačně nejlepším Andersonovým filmem. Ano, ještě lepším než Punch-Drunk Love! Teď vážně, fakt nechápu proč jsem tomu filmu nedal pětihvězdu, když je to taková pecka. P. B. Hall neuvěřitelně zuhelnatělej wisdomák, C. Reilly klasa jako vždy, Samuel L. Jackson badass motherfucker who have had this with those motherfuckin' snakes on that motherfuckin' plane a okouzlující Gwyneth Paltrow (need to check her out more). Tak nějak jsem prostě čekal po výtečnym začátku nějakej přesvědčivější a hlavně intenzivnější nářez. Je to taková šestáková historka, která hodně rychle uteče, ale moc se toho v ní nestane. Jakožto debut je to nicméně hodně slušný. (30.11.2019)

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Svůj debut PTA neudržel pohromadě. I při své na režisérovy poměry skromné stopáži to nezvládlo udržet mojí pozornost a posledních dvacet minut už jsem jen doufal v nějaký konec. Ten je nakonec překvapivě silný, ale už se mu nedaří znovu nastartovat můj zájem. Bohužel jde jen o nedotaženou historku, co až příliš dlouho nechá tápat, o čem vlastně je. (11.12.2012)

Podmanivě loudavý film, který primárně vlastně vůbec není o závislosti na hazardních hrách... Celovečerní debut P.T. Andersona totiž vypráví mnohem víc o hazardu se životem a mezilidskými vztahy. Šlo rovněž o první film tohoto nezávislého amerického režiséra, na který jsem se podíval, a od počátku si mě získal svou jedinečnou atmosférou, dávající důraz na konverzační průběh dvou až tří postav ve vesměs uzavřených prostorech, a také hereckými výkony hlavní dvojice. Ačkoliv se Philip Baker Hall v jedné z mála hlavních rolí blýskl suverénní minimalistickou kreací a nejen díky charakteru své postavy budí dojem nedostižného ostříleného matadora, mladý John C. Reilly se mu výkonem v postavě ňoumy zapleteného do nešťastné hry velmi zdařile přibližuje. **** PS: Z pohledu dnešní hyperkorektní doby je již docela netradičním zážitkem vidět film, v němž nejzápornější roli představuje černoch... odporný byl ten vydírač ovšem dokonale, jestli to byl záměr – už déle mi žádná postava nebrnkala na nervy už jen po zjevení na scéně tak, jako Jimmy. [80%] (20.08.2022)