Millerova križovatka

„Look into your heart! Look into your heart! ... What heart?“ aneb lehce ironicky, po Coenovsku, (po)upravené přísloví „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“, uvedené v praxi. To by jsi měl, při veškeré svojí vychcanosti, Johne resp. Bernie, moc dobře vědět.. Je skutečným zážitkem, sledovat A. Finneyho coby bosse Lea, při jeho denní dávce tělocviku, zakončené randíčkem před domem, s thompsonem v jedné ruce a doutníkem v druhé aneb (po)starej se sám. Přesto samotná akce není tím, kdo resp.co (v) Miller´s crossing vládne. Tím je, vedle neobyčejně silné atmosféry s všudypřítomným noir nádechem, bezpochyby scénář resp. břitké dialogy, jímž neochvějně vládne černá. Čím by však byly samotné dialogy bez silných hráčů, kteří jim vdechují život (komu je bližší, opravdovost popř. osudovost)? Tuto otázku jsem si naštěstí nekladl sám a tak tu máme dream team. Nikoliv ten basketbalový s přívlastkem Magic (J), ale herecký vedený bratrským duem Coenů, v čele se samorostem Tomem Reaganem (přesvědčivý G. Byrne) Leovou pravou rukou, se slabostí pro hazardní hry, jehož chemie s femme fatale Vernou (M. Gay Harden) je doslova elektrizující a v určitých momentech (mi) připomínající, v nejlepších letech a formě, na sebe láskyplně štěkající duo H. Bogart – L. Bacall. Co příhra, to smeč. Navíc to vše zabaleno do příběhu, kde se valná část účinkujících pohybuje po hraně žiletky. Přesně tak, jak to mám rád. 95% [Velké zápasy poznáte tak, že i přes znalost výsledku, každá další repríza neubírá nic na působivosti resp. prožitku. Přesně tak to mám s bratry Coeni resp. Miller´s crossing.] (22.10.2013)

Tato osobitá verze „kmotrovské“ gangsterky z období prohibice se mi proklatě zamlouvá. Přes nečekané odpoutání se od přízemních grázlů a zaměření se na kriminalitu ve vyšších sférách se stále jedná o typicky „coenovský“ majstrštyk stavící svou fabuli na promyšleném plánu, který pod vedením bratří Coenů prostě nemůže dopadnout, jak by si postavy představovaly. Stejně jako ve Zbytečné krutosti i zde se vyjma několika černohumorných momentů nenašlo moc místa pro svéráznou komedii tvůrčího dua a veškeré vyprávění je prakticky podřízeno žánrovosti. Právě vzhledem k žánru si Coeni udržují určitý odstup a některé typické žánrové prvky více či méně karikují – u postav to pak nutně neznamená jejich zploštění nebo jednorozměrné profilování, ale znamená to, že divákům obeznámeným s gangsterským žánrem bude většina charakterů velmi povědomá – mafiánský boss se chová a obléká jako správný filmový mafiánský boss, jak ho určily klasiky žánru, atd. Ten správný nadhled bratří Coenových dělá z Millerovy křižovatky vysoce uspokojivý žánrový film, který neopomíjí očekávané prvky, jeho tvůrci jsou však natolik kreativní, že se je nebojí transformovat a i žánrově sečtělého diváka dokážou v některých momentech příjemně překvapit. (02.07.2010)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)

Oproti novějším Coenům, jako je například Big Lebowski či Fargo, tohle dílko dost pokulhává po všech stránkách. Oproti jiným gangsterkám pokulhává snad ještě více. Musím však uznat, že je ve filmu několik nezapomenutelných scén...například úžasná přestřelka mezi Leem a gangstery, kdy Leo nebojácně kráčí s Thompsonem v ruce v županu po ulici a pěkně to všem nandá :-D Nebýt však těchto okamžiků, asi bych brzy zemřel nudou. 6/10 (20.10.2007)

Úvodná scéna tak na 99% pripomína kultovú úvodnú pasáž z Godfathera, z čoho som sa dosť zháčila, keďže sa páni Coenovci radi prezentujú hlavne originálne a nevšedne. Postupne sa rozvinula hustá gangsterská atmosféra, príbeh sa zaujímavo prekombinoval, inteligentne vtipné odpisy odľahčili explictnosť násilia a drsnosti. Coenovský rukopis sa jednoducho nedal prehliadnuť. K spracovaniu a k filmu samotnému absolutne bez výhrad. Coenovcom som však neprišla na chuť, aj keď im stále dávam šancu. Ide z nich taká zvláštna surovosť, ktorú môj žalúdok asi netrávi. (16.07.2010)