Millerova križovatka

Coeni mi nikdy nic neříkali, ale tenhle film je skutečně perfektní... Nečekala jsem nic a dostala jsem úžasně zrežírovanou a ještě lépe zahranou gangsterku (Byrne se překonal), která se vymyká zavedenému žánrovému stylu snad ve všech směrech. Snad díky úvodnímu chaosu v postavách, snad díky mrazivému klidu Gabriela Byrnea, snad díky super reálným situacím, snad díky černému (ne)humoru, snad díky FASCINUJÍCÍ hře na náhodu... Sobotní TV překvapení roku!!! (20.09.2009)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Perfektně vybalancovaný kus poučené filmařiny. Primárně na dialozích postavená, přesto strhující podívaná, která rysy klasických gangsterek zdůrazňuje až do extrémů budících smích. Právo usadit se natrvalo ve vaši paměti si nejhlasitěji nárokuje nádherně „přestřelená“ akční scéna s Albertem Finneyem, k dokonalosti ji chybí jenom hláška „Hasta la Vista, Baby!“. V centru dění celého filmu příznačně stojí muž, jenž se vlastní aktivitou blýskne teprve během posledních minut. Do té doby je víceméně pasivně unášen osudem, který (v podobě klobouku) bere pevně do rukou až ve chvíli, kdy již nikomu „nenáleží“. Dvojsečnost této svobody zrcadlí hořké zakončení linie s pomyslným otco-synovským vztahem (Leo a Tom) – otec opouští syna, nikoliv naopak. Millerova křižovatka, kde se komplikovaně, byť přehledně proplétají životní cesty většiny postav, je místem, přes nějž musí každý párkrát za život projít. Bratři Coenovi jej ve své nejlepší tradici ukryli do filmu o zločinu a přidali své charakteristické ingredience: zvratky, divná jména, ječící tlouštíky, dialogy o ničem a (přitom) o všem. Jako jejich fanoušek jsem maximálně spokojen, ale máte-li chuť na „něco jako Kmotr“, poohlédněte se raději jinde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, dzej dzej, ScarPoul, UncleG (26.06.2010)

Gabriel Byrne je skvělej herec a tady to zase prokázal, ty jeho drsný odpovědi byly fakt geniální a jak se snažil každýho ovlivňovat, mást a vést tam kam chtěl bylo tak skvěle natočený a zahraný, že bych mu snad taky uvěřil a taky nebyl žádnej tuctovej drsňák, kterej každýho zmlátí a obsolutně mu nevadí, že jde na jistou smrt a to tenhle film posunulo někam jinam než jsou ostatní podobný gangsterky. Akce tam sice moc neni, ale ta která tam je neni vůbec k zahození a někdy to je jak má ve správný gangsterce být dost brutální a to ten nedostaek akce dokonale vynahradilo (11.06.2005)

Výborná gangsterka s maximálně promyšleným scénářem. Dokonce tak promyšleným, že občas v průběhu děje unikají některé souvislosti a leckterého diváka možná napadne, že bude potřebné kouknout na film ještě jednou, aby uniklé vazby napodruhé zachytil. Prostě, ... u tohoto titulu můj případ. Nestydím se za to a přiznávám. :-) (21.04.2009)