Millerova križovatka

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

4,5*/5...Horší timing pre tento film ani nemohol byť zvolený - v roku 1990 vyšiel tretí diel Godfathera aj Goodfellas od Scorseseho, uf!:) Každopádne Coenovci sa opäť predviedli vo výbornom svetle a všetky svoje silné stránky využili efektívne a pútavo. Oceňujem perfektný scenár a postavy, ktoré sú prepracované, výborne obsadené a zahrané. Všetko je správne domotané, pričom všetko zároveň aj do seba zapadá. Napätie sa prelína s čiernym humorom, do toho kopec absurdity, drsných scén... Pre mňa zatiaľ najlepší film od Coenovcov (videných 11 filmov)... (16.07.2010)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Keď štýlová gangsterka tak jedine od Coenovcov. Opäť si tu človek milujúci tvorbu týchto bratov nájde nezameniteľné absurdné scény. Ja mám dve: prepadnutie mafiánskeho bosa Alberta Finneyho v posteli a keď chce dať Mike Starr nakladačku Gabrielu Byrnovi pričom ho prekvapivo zastaví rana stoličkou po nose. (16.08.2008)

Všechny filmy bratrů Coenových mám velmi rád, Millerova křižovatka je pro mne ovšem jejich opus magnum. Jednotlivé složky - od vynikající výpravy, přes bezchybnou kameru po nezapomenutelnou hudbu - dokonale fungují, snímek však stojí zejména na mistrovských výkonech takřka všech herců. Mafiánští bossové, jejich gorily nebo Turturrův Bernie jsou dokonale uvěřitelní a přesto si drží jistý ironický nadhled. Pro Gabriela Byrnea jde pak vyloženě o životní roli - těžko jsme ho kdy viděli v lepší formě. Připočteme-li k tomu důmyslně utkanou zápletku, dokonalou atmosféru a u Coenů nepostradatelný černočerný humor, máme tu snímek, jehož sledování je pro diváka zážitkem i poněkolikáté. (25.06.2007)