Millerova križovatka

Klasická gangsterka, která mi, nevím jak, léta unikala. Výborní herci v čele s démonicky dobrým Gabrielem Byrnem, slizkým Johnem Turturrem , psychopatickým Jonem Politem a naprosto famózní hudba Cartera Burwella vyvažují absenci v tomto žánru nezbytné akce a na mafiánský film přece jen příliš jak to říci"jednohubkový příběh" --prostě žádná kmotrovská epika , spíš jemná karikatura, což mi trochu vadilo, asi jsem občas příliš konzervativní divák. (23.03.2013)

Coenovce nemám zrovna v lásce, ale jejich filmy mě často zlákají. Millerova křižovatka je tomu další ukázkou. Prostředí, který mě zajímá stejně jako kvalitní herecké obsazení. Co to může zkazit? Asi jen polo-nudný příběh, u kterého jsem neustále čekal, kdy se rozjede a předvedeme ty poutavou a oslavovanou filmovou krásu. Nic nepřišlo. V porovnání s nedávno viděným Public Enemies opravdové ztělesnění nudy, režijní obyčejnosti a celkového nedostatku poutavých/excelentních momentů. Takže další nadhodnocení Coenovci odškrtnuti... PS: u filmu je zapsán pouze Joel jako režisér a možná by bylo dobré, psát pouze "credited" režiséry... aspoň tady u bratrů. (05.12.2009)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Naprosto nečekaně jedni z nejlepších Coenů a snad i možná nejlepší gangsterka, kterou jsem viděl. Hlavní síla Millerovy křižovatky je nejen v klasické coenovské atmosféře, ale i v minimalistické výpravě, která díky perfektním detailům vlastně několikanásobně předčí jakoukoliv rozmáchlou megavýpravu a způsobí divákovi mnohem autentičtější prožitek. A v neposlední řadě skvělá postava hlavního hrdiny, který zdánlivě nezúčastněným chováním proplouvá celým filmem a podporuje tak celkové vyznění krásné coenovské atmosféry. 9/10 (10.11.2014)

Oproti novějším Coenům, jako je například Big Lebowski či Fargo, tohle dílko dost pokulhává po všech stránkách. Oproti jiným gangsterkám pokulhává snad ještě více. Musím však uznat, že je ve filmu několik nezapomenutelných scén...například úžasná přestřelka mezi Leem a gangstery, kdy Leo nebojácně kráčí s Thompsonem v ruce v županu po ulici a pěkně to všem nandá :-D Nebýt však těchto okamžiků, asi bych brzy zemřel nudou. 6/10 (20.10.2007)