Millerova križovatka

Keď štýlová gangsterka tak jedine od Coenovcov. Opäť si tu človek milujúci tvorbu týchto bratov nájde nezameniteľné absurdné scény. Ja mám dve: prepadnutie mafiánskeho bosa Alberta Finneyho v posteli a keď chce dať Mike Starr nakladačku Gabrielu Byrnovi pričom ho prekvapivo zastaví rana stoličkou po nose. (16.08.2008)

Kdyby se Coenovi víc soustředili na kvalitu a míň na styl a prezentaci svých trade mark, bylo by to skvělé dílo. Ďábelské charisma Gabriela Byrnea se nedalo přehlédnout, jeho klobouk a přesně padnoucí jméno (Tom). Je fakt, že Kmotr je jen jeden, který nemá konkurenci, a těžko se mu cokoliv přiblíží. Stejně šlo o velice zdařilou podívanou s několika scénami, které proběhly podle mého gusta i očekávání. Včetně té v lese (1.poprava), na schodišti (2.poprava) a pak samozřejmě závěr. Snad rodilým mafiánem je Jon Polito a Albert Finney taky párkrát zaválel. A hlavní hrdina? Ten kromě okouzlující aury zaujal výjimečným charakterem. Jako by si zahrával s lidmi i se sebou, s životem a smrtí; bylo v něm víc tajemna a odvahy než křiváctví a zrady. (10.01.2012)

To se zase povedla kvalitní gangsterka. Vůbec mi nevadilo, že šlo, až na pár epických přestřelek, spíše o komorní záležitost, protože snímku nechyběla atmosféra, ani výborné herecké výkony. Gabriel Byrne i John Turrturo byli vynikající a Jon Polito se velice přesvědčivě potil. Nejvíc mě pobavila scéna, ve které se Leo brání proti nájemným zabijákům, ta byla skvěle vymazlená i s těmi vyšívanými trepkami. (20.07.2017)

Keď som si túto konverzačnú gangsterku púšťal, nevedel som, že je od slávnych bratov. Aj tak by to nič nezmenilo na mojom znechutení z množstva postáv, ich vzájomných a rýchlo sa meniacich vzťahov, v ktorých som sa po čase prestal orientovať. Možno by pomohlo opakované zhliadnutie. I keď, u Biga Lebowského nepomohlo ani to. Bratia Coenovci asi nebudú určení divákom ako ja. Nepopieram však, že niekoľko scén ma zaujalo. (14.10.2009)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)