Millerova križovatka

Další Conevci, kteří mi pro jednou nesedli. Na gangsterkách mám vždycky ráda především tu pestrost mafiánské éry a všelijaké charismatické postavy. Miller's Crossing je ale strašně jednotvárný film, kterému sice nechybí takové ty komičnosti typické pro Coeny, ale příběh mě málem unudil k smrti. Jak už tu psal Renton, zápletka se ze začátku tváří hrozně komplikovaně, ale ono je to vlastně strašně jednoduché. Klasický kamenný výraz Gabriel Byrnea už mě nemá čím překvapit a jeho postavy jsou všechny na jedno brdo. Když poctivou gangsterku, tak Public Enemies nebo ještě lépe Boardwalk Empire. (01.10.2011)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)

Osamělost půlnočního střelce aneb Gabriel Byrne s grácií proplouvající galimatyášem intrikujících mafiánů. Více konverzační a herecká než střelecká mafiánka je postavena především na Byrneově hereckém výkonu, dobrých vedlejších postavách (excelující John Turturro v roli židovského lišáka Bernieho Bernbauma), důsledné retro-výpravě a hudbě s jedním výrazným podkožním motivem. Millerova křižovatka mi pouze potvrdila, že z filmografie bří Coenů jsou pro mě skousnutelné pouze retro-výlety do dob dávno minulých (Záskok; Muž, který nebyl). (03.11.2006)

Perfektně vybalancovaný kus poučené filmařiny. Primárně na dialozích postavená, přesto strhující podívaná, která rysy klasických gangsterek zdůrazňuje až do extrémů budících smích. Právo usadit se natrvalo ve vaši paměti si nejhlasitěji nárokuje nádherně „přestřelená“ akční scéna s Albertem Finneyem, k dokonalosti ji chybí jenom hláška „Hasta la Vista, Baby!“. V centru dění celého filmu příznačně stojí muž, jenž se vlastní aktivitou blýskne teprve během posledních minut. Do té doby je víceméně pasivně unášen osudem, který (v podobě klobouku) bere pevně do rukou až ve chvíli, kdy již nikomu „nenáleží“. Dvojsečnost této svobody zrcadlí hořké zakončení linie s pomyslným otco-synovským vztahem (Leo a Tom) – otec opouští syna, nikoliv naopak. Millerova křižovatka, kde se komplikovaně, byť přehledně proplétají životní cesty většiny postav, je místem, přes nějž musí každý párkrát za život projít. Bratři Coenovi jej ve své nejlepší tradici ukryli do filmu o zločinu a přidali své charakteristické ingredience: zvratky, divná jména, ječící tlouštíky, dialogy o ničem a (přitom) o všem. Jako jejich fanoušek jsem maximálně spokojen, ale máte-li chuť na „něco jako Kmotr“, poohlédněte se raději jinde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, dzej dzej, ScarPoul, UncleG (26.06.2010)

Zatím moje nejoblíbenější Coenovka. Millerova křižovatka má dobré herecké obsazení, lokace a doba ve které se film odehráva mě taky zajímá. Skvěle napsaná, zahraná gangsterka, která člověka nenudí ani vteřinu a rád se kní bude vracet. Coenovci dobře propojili klasickou gangsterku s černým humorem, skvělou hudbou a dokonalým příběhem. (08.06.2010)