Rambo III

Stallone a MacDonald zvolili stejný postup jako u předchozího dílu. Vzali dvojku, všechno napumpovali, aby to bylo ještě větší, hlasitější a rychlejší, čímž přepadli z akčního filmu do čisté parodie, ve které karikatura Johna Ramba dotahuje každý moment předchozího dílu do absurdna a mění ho v čistokrevný gag. Rok 1988 se zapsal do historie jako rok, kdy Leslie Nielsen zbledl závistí. (21.03.2011)

Čo do akčnej stránky je to opäť famózne a strhujúce len už to nie je ako dvojka. Niečo tomu jednoducho chýba. Možno aj to, že Rambo patrí do Vietnamu a Afganistan nie je až také zaujímavé téma, hoci opäť máme možnosť vidieť starého dobrého veterána, ktorý sa rozhodol oslobodiť svojho veliteľa a je pre to schopný urobiť čokoľvek. (04.10.2009)

Nostalgie jako prase. Velmi fyzický, drsný, špinavý, krvavý film - tak jak jsme to měli jako děcka rádi. Ve trojce je Rambo skoro comicsovým hrdinou a když po poněkud ukecaném začátku začne pořádné maso, člověk musí nostalgicky zamáčknout slzu v oku, protože takové filmy se už zkrátka netočí. Osumdesátkové akčňáky mám totiž v krvi a moc dobře si pamatuju, jak jsem si na základce hýčkal fotku Ramba s explodujícími šípy a helikoptérou... (25.12.2006)

Základný problém Ramba III je, že Stallone chcel naservírovať to isté, čo v dvojke, len s väčšími a početnejšími výbuchmi. Príbeh s výnimkou úvodu v kláštore je generický, lokácie sú často fakt strašné (tie nočné pasáže zo štúdia), záporáci nezaujímaví a celkovo tá akčná smršť na rozdiel od dvojky pôsobí ubíjajúco. (23.06.2012)

Tento film představuje jeden velký problém. Totiž Rambovo pojetí afghánské revoluce je neslučitelné s pojetím války jako takové čili jako poměrně kontinuálního procesu, který je jen čas od času narušován různě intenzivními momenty diskontinuity. Válečná traumata jsou, podle Ramba, nesouměřitelná. Dvě různá traumata podávají tak rozdílný pohled na svět, že neexistuje žádné vyšší hledisko, na jehož základě bychom tato traumata mohli porovnávat. Změnu svého statutu Rambo objasňuje pomocí tvarové psychologie, podle níž vnímáme zbraně vždy jako celistvé tvary, nikoli jako souhrn jednotlivých částí. Tedy i při přechodu vnímání z jednoho tvaru ke druhému nedochází k pomalému kontinuálnímu přechodu, ale k náhlé, okamžité změně. Tyto příklady náhlých proměn tvarů ve vnímání aplikuje Rambo i na vztah mezi starým a novým způsobem vidění světa. Tato teorie je základem celé koncepce režiséra Peter MacDonalda, která měla nahradit dosavadní graduální koncepci vývoje akční postavy založené na myšlence, že ke změnám bude docházet postupně, metodou část po části. A to všechno proto, že to John Rambo nakonec všechno rozstřílí na sračky. (07.09.2011)