Rambo III

Nostalgie jako prase. Velmi fyzický, drsný, špinavý, krvavý film - tak jak jsme to měli jako děcka rádi. Ve trojce je Rambo skoro comicsovým hrdinou a když po poněkud ukecaném začátku začne pořádné maso, člověk musí nostalgicky zamáčknout slzu v oku, protože takové filmy se už zkrátka netočí. Osumdesátkové akčňáky mám totiž v krvi a moc dobře si pamatuju, jak jsem si na základce hýčkal fotku Ramba s explodujícími šípy a helikoptérou... (25.12.2006)

Povedený třetí díl o Rambovi. Příběh je celkem jednoduchý, Rambo zachranuje svého velitele z Vietnamu. Akce je tu velká hromada, líbil se mi i zajímavej začátek kdy Rambo se pere o peníze. Hudba je skvělá a podobná jako vždy. Nápadů akce je tu hodně, nostalgie zde taky zafunguje, kdy si člověk uvědomí jak asi zhruba vypadá válka. Něco mi ve filmu málo chybělo oproti předchozím dílům, ale přesto skvělý film. 92% = ***** (12.10.2012)

Tento film představuje jeden velký problém. Totiž Rambovo pojetí afghánské revoluce je neslučitelné s pojetím války jako takové čili jako poměrně kontinuálního procesu, který je jen čas od času narušován různě intenzivními momenty diskontinuity. Válečná traumata jsou, podle Ramba, nesouměřitelná. Dvě různá traumata podávají tak rozdílný pohled na svět, že neexistuje žádné vyšší hledisko, na jehož základě bychom tato traumata mohli porovnávat. Změnu svého statutu Rambo objasňuje pomocí tvarové psychologie, podle níž vnímáme zbraně vždy jako celistvé tvary, nikoli jako souhrn jednotlivých částí. Tedy i při přechodu vnímání z jednoho tvaru ke druhému nedochází k pomalému kontinuálnímu přechodu, ale k náhlé, okamžité změně. Tyto příklady náhlých proměn tvarů ve vnímání aplikuje Rambo i na vztah mezi starým a novým způsobem vidění světa. Tato teorie je základem celé koncepce režiséra Peter MacDonalda, která měla nahradit dosavadní graduální koncepci vývoje akční postavy založené na myšlence, že ke změnám bude docházet postupně, metodou část po části. A to všechno proto, že to John Rambo nakonec všechno rozstřílí na sračky. (07.09.2011)

V rámci subžánru "přímočará akční krvavá flákota" jde nepochybně o skvost. Likvidace, ba overkilly nepřátel jsou uspokojivě krvavé, nerealisticky nápadité až pošahané (což se u "flákot" spíše cení). Konečně je jasné, že za všechno zlo světa mohou Rusové a že se mají zabít. Mydlí se ve dne v noci, venku, na základně i v jeskyních - prostředí je tedy variabilní. Navíc je Rambo exponován/představen jako mírumilovný samaritán, jenž nejde do Afghánistánu válčit, ale zachránit přítele - vtipné. V jeho podání by i operace Orlí spár vyšla. Přidaná hodnota potenciální guilty pleasure se násobí zkultovnělými hláškami o dobře bojujícím turistovi, modrém světle, potížemi s ignorováním bolesti, chybějícím slitování a Afgháncích, co se s ničím neserou. S vybranými nejlepšími momenty v celkové délce tak 30 minut... možná bych se i bavil. +++++ V amerických filmech již hrdinní mudžahedíni nejsou důstojným a spolehlivým spojencem. Jaká historická ironie. Díky tomu dnes působí Rambo III nejen nadutě macho-militaristicky, ale vůbec skrz nasrkz hloupě. (19.06.2009)

Další flák z mého dětství, udatný Rambo kosí bídné Rusáky v Afghánistánu. Nechme stranou, že Rusové chodí v hadrech určených do tundry a nezbytných baranicách (že jim není vedro), to není důležité, hlavní je přece akce a té je dostatek. Sly si opět pěkně vyfakčil muskulaturou a kropí zápořáky jedna radost. Jerryho hudba je opět skvělá. (08.08.2003)