Rocky

Konečně jsem měl možnost shlédnout Rockyho asi po 10 letech. A můžu jen konstatovat, že je to opravdu skvělý film. Sylvester Stallone napsal velice dobrý scénář a hlavní role se zhostil opravdu výborně. Postava Rockyho je skvělá, tak trochu hloupější dobrák, který ví že ten zápas nemůže vyhrát, ale stejně trénuje a jde do toho na 100%. Rocky je prostě poctivý kus filmařiny. (05.12.2005)

Tak jsem si po dlouhé době osvěžila tuto kultovní záležitost se Slyem. Netuším proč, co se ve mně změnilo, ale skutečností je, že jsem u sledování usínala nudou. Zvláštní děj, utahaný, primitivní dialogy a drama? no to snad ani ne. Pouliční boxer stále bloumající po městské čtvrti snažíce se sbalit jednu upjatou prodavačku ve Zverimexu nebo se poplácává po rameni s lichvářem, který mu jen tak, čistě z dobroty svého srdce, věnuje 500 babek na trénink. Pouze závěrečný zápas mě probral. Trochu jsem přitom nepochopila jak může někdo bojovat o titul mistra světa v těžké váze, když neprošel různými předkoly a do ringu si skočil jen tak z ulice, ale budiž. Tak vám nevím jestli jsem už zhýčkaná, ale nemůžu hodnotit vysoce jen proto, že je s touhle rolí Sylvester neodmyslitelně spjat. (13.10.2014)

Rocky Balboa, jakožto jedna ze dvou největších Stalloneových filmových postav. Rockyho zarputilost, odhodlání, houževnatost, zuřivost, touha a schopnost jít přes bolest je stejně působivá jako 5 syrových vajíček exnutých ve 4:03 hodin prvního tréninkové dne. Skvělý vývoj postav (zejména Adriana) v závislosti na výrazných hereckých projevech (Stallone, Shire). Všechna ta Rockyho tvrdost, výdrž a bojovnost je tak motivační, že bych si po shlédnutí nejradši obléknul šedý nátělník s kapucí, obul si plátěné tenisky a vyrazil na výklus do tovární části města a dal si třeba závod s rozjíždějícím se uhelným vlakem. Svojí neotřesitelnou pozici tu má hudba Billa Contiho, zejména ta, která doplňuje trénink či samotný zápas. Ten má samozřejmě do skutečného boxerského zápasu daleko, ale diváci jej chtějí vidět přesně takový jaký je. Outsider řeže do Creedova trupu jako do bezvládně visících půlek prasat a žebra praskají... Výjimečně silný film podle schématu: z nuly hrdinou, plný lásky (scéna prvního polibku je krásná) a toho největšího odhodlání. 90% 1,2 miliónu dolarů(rozpočet)/225 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (25.07.2007)

Sylvester Stallone se předvedl svým scénářem jako schopný pisatel, bohužel už to ale nikdy nedokázal zopakovat. Jeho herectví v tomhle filmu opět stojí a padá s minimálním výrazivem, ale tady to ještě nebylo okoukané a vlastně to k té jeho roli i docela přesně sedělo (na rozdíl od mnoha pozdějších rolí snad s výjimkou Cliffhangera). Hold, Stallone si nasadil laťku až příliš vysoko a pak už ji jednou provždy jenom shazoval, ale přeskočit ji nedokázal ani omylem. (08.08.2003)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)