Rocky

Scénář: Sylvester Stallone .. Jeden z nejlepších filmů, kde jednu z hlavních rolí dostal box. Tvůrčí talent měl Stallone od počátku kariéry a určitou hereckou topornost vždy přebíjel charismatem. V případě postavy Rocky Balboa to fungovalo (a funguje) výborně dodnes.. (14.01.2007)

Přímočaře, jednoduše, a proto i poměrně neokoukaně, a do jisté míry i věrohodně zpodobněný příběh amerického snu, který je konfrontován s jinými hodnotami tak, aby nic příliš netratilo, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, aby byl uspokojen jak jímavý příběh bezvýznamného amerického kluka z chudé čtvrti, tak i přesvědčení o tom, že spokojený a klidný život a hlavně drahá Adrien jsou přeci jen o trochu více. Film má několik, dalo by se říci, i poeticky vyznívajích momentů (běh k philadelphskému Capitolu), ale z hlediska úrovně boxerských zápasů toho moc nenabízí. Jsou tu vlastně jen dva, z nichž ten slavný, o titul mistra světa, je sice poměrně dlouhý, ale silně nepřesvědčivý a nezajímavý, navíc trpí neuvěřitelně promitivními a vlezlými komentárovými frázemi, které úplně shazují už tak slabou atmosféru v této chvíli, která by měla útočit na city diváka asi nejvíc. Samotný herecký projev Sylvestera Stalloneho je věc sama pro sebe, působí tu příjemně nervózně a nesměle, avšak stále ne naprosto přirozeně. Oscarovou nominaci nechápu. (05.01.2005)

První Rocky je povedeným filmem o splnění velkého snu, jenže ještě než vůbec dojde k tomu velkému finále, musíme se prokousat snímkem plným patosu. Vlastně celá první polovina je naprosto o ničem, i když nemá cenu předstírat že není pro snímek samotný podstatná. Nejdříve se seznámíme s hlavními hrdiny, jejich denním režimem a na konci také pochopíme po čem vlastně touží. Všichni se navzájem seznamují, hádají a opět dávají dohromady, aby se nakonec ukázalo, že jen všichni spolu dokáží být tou pravou podporou. Pak přijde ta druhá část, jež je mnohem zajímavější. Hlavní hrdina se připravuje na svůj životní boj, a ačkoli čím dál méně věří svému konečnému úspěchu, doufá v alespoň malé naplnění svého mladého snu. Celkově se dá říct, že tvůrci neustále nastavovali a protahovali příběh, který mohl skončit o notnou chvíli dříve, ale na druhou stranu se jich musím zastat, tahle nastavovaná kaše mi ještě chutnala. 80% (22.05.2006)

„Myslím, že jsme pěknej párek kokosáků. Já jsem blbej a ty se stydíš.“ Takhle to vypadá, když si herec napíše roli na tělo. Do žádného jiného filmu Stallone nevložil takový kus sebe samého a o to je nádherně přímočarý Rocky silnější. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, ScreamJay, oLí, curunir, Triple H, Mr.Floyd (04.04.2007)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)