Rocky V

Ahoj, Rocky. Abych byla upřímná, nikdy jsi mi k srdci nepřirostl. Promiň, Rocky, ale jsi prostě moc blbej; já vím, když se jeden nechá pořád mlátit do hlavy... Dej ty pěsti dolů, jsem jen upřímná a říkám ti, co stejně každý vidí a slyší. Přestaň se tvářit jako spráskaný pes a blábolit něco o srdci, vůli a tyhle kraviny, vždyť je to příšerné klišé, dokolečka dokola ve všech filmech se sportovní tématikou. Prostě jsi takový tupoun, až mi to leze na nervy, asi bys měl akorát boxovat a vůbec neotvírat klapačku. Tvé osudy jsou jak přes kopírák - s mírnými odchylkami - nahoru a dolů, extáze, deprese, zvednutí se, umlácení nepřítele, extáze... Pravda, ten pátý příběh se trochu liší, tváří se jako rodinné drama, okrajově lízne i sociální téma, do ringu už lezeš pouze jako trenér a realizuješ se přes svého žáka. A tvým největším nepřítelem je ten bohatý černoch, asi promotér či co, tak zlý a chamtivý, až působí jako trapná parodie. Ale nakonec je to stejně o tom, jak jsi skvělý boxer, každého zmlátíš do krychličky a všichni obyčejní lidi ti aplaudují a mají tě rádi. Já tedy ne, víc mě zajímal osud tvého synka než tvůj, ovšem ani tam se žádné překvapení nekonalo. Nesnáším tyhle pateticky kýčovité konce, kdybys v závěru skončil jako invalidní troska, tvůj syn úspěšně pokračoval v započaté dráze malého kriminálníka a manželka se na Tebe vyprdla, pak bych uznale pokývala hlavou a přihodila jednu hvězdičku do slušného nadprůměru. Takhle vidím, že se dál ždímá dávno suchý hadr, využívá se popularita tvého jména, nic se nemění. Pro mě jsi jen snesitelný průměr, Rocky... a vážně: radši nemluv, pak se z tebe stává velmi těžko snesitelný průměr. 55% (06.11.2009)

Po osmdesátkově epické čtyřce se bitvou století působila komorní pětka vracející se k sedmdesátkovým kořenům rozpačitě. Ale s odstupem ji hodnotím jako moc fajn uzavření série (po kterém jsme dostali ještě fajnový epilog). Sly se tu vyrovnává se svým celoživotním strachem z pádu z hvězdných výšin zpátky na dno a celý ten hořkosladký návrat na začátek, druhou šanci i zklamání se v trénování nového boxera, krizi se synem i závěrečný pouliční souboj bez rukavic, to vše Sly vymyslel pěkně. Stejně jako poslední scénu filmu, v níž Rocky symbolicky zjišťuje, že schody po kterých v rámci tréninků vždycky běhal vedou k muzeu umění. V kinech ale film propadl, což spolu se slabým ohlasem třetího Ramba přimělo Slye nechat obě postavy dalších 15 let spát. (31.07.2005)

Páté pokračování Rockyho není tak kvalitní jako čtyřka, ale rozhodně to není žádný odpad nebo dokonce jak tady někdo píše díl, který neměl nikdy vzniknout. Sly si tentokrát nesedl na režijní židličku a možná je to škoda. Scénář je pravda, že místy pokulhává, ale zas tak špatné to není. Kdyby tento díl byl natočen dřív tak by byl hodnocen mnohem lépe. (02.12.2007)

Po náročnom zápase s ruským šampiónom Ivanom Dragom utrpel Rocky čiastočné poškodenie mozgu, ktorému sa hovorí Cavum Septum Pellucidum (CSP). Na vrúcnu žiadosť manželky Adriane a na naliehavé odporúčanie lekárov sa rozhodne ukončiť kariéru. Lenže nečakane prichádza ďaľšia rana. Daňový podvodník pripravil Rockyho rodinu o všetok majetok. Musia odísť bývať späť na špinavé predmestie. Tam zlomený Rocky stretne mladého, ambiciózneho boxera Tommy Gunna. Stane sa jeho radcom, trénerom a aj blízkym priateľom. Na úkor vlastnej rodiny chce z neho spraviť úspešného boxera. Dôverčivý, priamočiary Rocky vôbec netuší, že si hreje hada na prsiach. Piaty diel je návratom od bombastickej akcie ku hlbšej športovej dráme. Réžie sa znova chopil John G. Avildsen, ktorý v roku 1976, získal sošku Oscara za úvodný film tejto boxerskej série. Aj po štrnástich rokoch sa mu podarilo natočiť výborné pokračovanie s odkazmi na úvodné časti. Do príbehu sa dokonca na krátky čas vracia aj starý, nervózny trenér Mighty Mickey Goldmill, čo ma mimoriadne potešilo. Dobrá sa mi zdala aj línia filmu, v ktorej Rocky rieši vzťah so svojim synom. Na jednej strane Tommy Machine Gunn a na strane druhej jeho vlastný syn. Myslím, že je táto časť dosť podceňovaná. Ja jej s radosťou a kľudným svedomím dávam štyri hviezdičky. **** (20.05.2011)

Italský hřebec má po masáži od Dragových anabolických kladiv problémy s hlavou. No dle mého je má už od úvodu jedničky.. Návrat ke kořenům společně s Avildsenem přinesl defilé otřepaných rodinných dramat, hip hopu, pánské ješitnosti a otravných postav. Od zanedbávaného spratka s náušničkou, přes manipulující promotérskou karikaturu, až po ten oklahomský balík, co si při šněrování boxerských bot plete tkaničky se slámou. Paní Balboová je měla všechny tři proplesknout. Manžela, sic by si taky zasloužil, už raději ne, protože by v pak v rozevlátém postoji ještě více mentorsky blábolil. Není se co divit, že tohle celou sérii na čas obložilo ledem. Vždyť při streetfight finále nechybělo mnoho a parodie zvítězila na body.. (03.08.2020)