Šepot srdce

Pěkné anime, od kterého jsem čekala trochu víc té fantazie a nějaký začátek příběhu Království koček a zatím se tam Baron jen mihl a ty jeho velmi pěkné sekvence byly opravdu kratičké. Příběh sám o sobě byl dost prostý, což by nevadilo, ale těch kvalit, které z tak obyčejného příběhu dokáže udělat Miyazaki, to nedosáhlo. Animace byla velmi pěkná (až na toho Barona). (15.08.2006)

Šepot srdce je terapeutické objetí. Kondó a Mijazaki oslavují imaginaci a sílu tvůrčího ducha ve světě bez  pohádkových kouzel. Ale především léčí duši. __ Radoval jsem se a dojímal s každou scénou, kde se v životě hlavní hrdinky utvářely základy jejího pojímání světa, smyslu mezilidské blízkosti, vlastní hodnoty, schopnosti přijmout radost, ale i bolest... Všechny ty náročné okamžiky jejího života se děly tak nějak správně... bez nesnesitelné bolesti a nenávratných chyb. Ona i my diváci jsme byli ušetřeni velkých nespravedlností, šrámů a zloby, ale zároveň i toxicky naivní pozitivity. Šepot srdce říká miluj, ale neztrať se v tom druhém. Respektuj, ale ne za cenu sebe. Bojuj za sebe, ale ne na úkor druhých. A věř, proboha, věř v sebe a v lidi a v lásku a utvářej takový svět i pro ostatní. Vztah Šizuku a jejích klidných a chápavých rodičů, vztah z blízkými i známými... její schopnost se ctí s citem ustát první (z její strany neopětované) vyznání lásky, její schopnost být si s nejlepší kamarádkou oporou, její cesta k hledání sebe sama a k pochopení, jak s láskou naložit... Byl jsem fakt dojatý. Šepot srdce je pro mě jedním z nejlepších snímků studia Ghibli - a to ho vidím jako jeden z posledních zatím neviděných. Hrozně bych chtěl, abychom tak banálně dobře a mírně a přesto vášnivě dokázali žít své životy. (05.01.2024)

Ghibliové zkrátka umí ty nejkrásnější pohádky na světě, a nepotřebují k tomu ani žádné efekty a kouzla. Naprosto civilní, až banální příběh, k tomu jedna baculatá kočka a úplně to stačí. V zachycení Tokia tu vidím i předobraz Šinkaiových filmů. Jakožto knihomola pobavila diskuse o přechodu z katalogových lístků na čárové kódy a překvapila těsná blízkost kuchyně, pracovního stolu a obří knihovny v domově Šizuku. Takže klidně přivřu oko a dorovnám do čtyř. (24.11.2020)

Čítanie kníh, návštevy knižníc, kníhkupectiev a objavovanie zvláštnych obchodov s patinou. S prazvláštnymi otváracími hodinami (dodnes také existujú). Nachádzanie spriaznených duší prostredníctvom rovnakých prečítaných kníh, komixov. Objavovanie častí mesta, kde ste stretli častejšie zviera ako človeka. Radosť v ozvláštňovaní prefláknutých textov piesní. Radosť ešte väčšia z náhodnej jam session. A dôverná blízkosť miest aj témy. Prebúdzajúcej sa lásky. I lásky pretrvajúcej - lásky k prírode. (a napriek trpkým skúsenostiam) Lásky k ľuďom. To všetko v tomto pamparádnom filme bolo. Poznámka: Len tá snaha byť najlepší, dať o sebe vedieť svetu cez napísanú knihu, príbeh, cez vytvorené dielo - tá osobne vždy ustúpila bezprostrednosti a radosti zážitku. Nezmazateľnosti a trvalej vpečatiteľnosti priamo prežitého či videného. A tiež vedomiu, že dobré dielo si nájde svojich čitateľov, aj keď vyjde v náklade 0 až 3 kusy. Podstatné je nepodľahnúť v tomto smere komerčnej ambicióznosti (tvorba ako tovar) a zabŕdnutiu sa do kalkulácií a rozpočtov spojených s výsledným dielom či nebodaj procesom jeho vzniku. (20.01.2015)

Čekal jsem fantasy, takže mě trochu zaskočilo, že se jedná o puberťáckou romantiku o prvních láskách, škole a hledání své budoucí kariéry. Ale v tomto ohledu je ten film výborný, a ani vlastně nevadí, že je docela dost naivní a že jsem po vzoru dr. Lustiga musel čas od času konstatovat, že svět je malý a o náhody v něm není nouze. Nebo že by to byl osud, který svádí Šizuku se Seidžim dohromady? Několikrát jsem se dojal i zasmál a v hlavní hrdince jsem se viděl možná víc, než mi bylo příjemné. Jen to holt není úplně můj šálek kávy. (15.03.2018)