Waterloo

Málo viděná koprodukce SSSR a Itálie se západními herci v hlavních rolích. Film obsahuje typické prvky Bondarchukovy filmové tvorby, ať už se jedná o dlouhé monology hlavních postav (což délkou trumfnul o pět let později v Bojovali za vlast), monumentální a přesto maximálně detailní prvky bitev až po ty chladné pasáže smrtí hlavních protagonistů / postav. Přesto všechno, co tak napsat o jednom z dobově nejdražších filmů světa, ve kterém měl režisér k dispozici 7. největší armádu světa? Inu, je to jako by byly bitvy z Pána prstenů nafilmovány bez CGI a s reálnýma lidma, což je dnes zkrátka nepředstavitelná velkolepost. Film se samozřejmě i přes nespornou kvalitu z tržeb nezaplatil a to zachránilo prdel Stanleyho Kubricka, který díky tomu odstoupil od natáčení jiného filmu o Napoleonských válkách... a nejlepší na celém filmu byla ta hloupá zteč francouzské kavalerie pod velením maršála Neye s leteckými záběry, které asi nejlépe podtrhují tu velkolepost celé bitvy. (03.09.2016)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)

Dávam štyri hviezdičky, pretože štvorici Bondarčuk, Steiger, Plummer a Rota, štyri hviezdičky patria. Uznávam veľkoleposť filmu, jeho historickú vernosť a veľkorysosť Dina de Laurentis, s ktorou bol nakrútený. Nie som fanúšikom historických veľkofilmov, takže bez pochybností uznávam jeho kvality, aj keď ma nadchol iba v niektorých detailoch. (03.09.2016)

10/10 Asi nejlepší historický válečný velkofilm (i když to už v době svého natáčení v podstatě každý). Napoleon je po porážce u Lipska donucen svými maršály k abdikaci a nucenému vyhnanství na ostrov Elba. Odtud se ale po 10 měsících vrátil a začal tak svých Sto dnů - začalo to přeběhnutím jeho bývalých věrných vojáků poslaných králem k zastavení vpádu, pokračovalo vyhnáním krále z Paříže a zkočilo rychlým tažením do Belgie a závěrečnou bitvou u Waterloo. Koprodukce natáčená v přesně vymodelované ukrajinské krajině u Waterloo angažovala kromě 23 000 statistů v uniformách tří hlavních armád, také hvězdy západní kinematografie - Welles, Plumer a hlavně Steiger - a mohl tak vzniknout jeden z nejdokumentárnějších a nejmonumentálnějších bitvy 19. století. A to všechno bez pomoci klíčovacích triků, ale zato s leteckými záběry bojujících formací - nádhera. Snad jen ty neustálé výbuchy ohně si specialisté na zvlášní efekty mohli odpustit. A i násilně voperovaný minipříběh o ukradeném praseti a následném pobíhání vojaáků po bitevním poli s řevem, že je to všechno šílenost mi do celého konceptu jaksi nesedělo. (22.05.2008)

Konečně! Konečně jsem našel historický snímek, který nastavil laťku tak vysoko, až se to zdá nepřekonatelné. Konečně jsem mohl docenit ruské filmaře ve vší své kráse. Na úvod se trochu poohlédnu za hereckými výkony. Christopher Plummer jako Wellington a můj oblíbený režisér Orson Welles jako Ludvík XVIII jsou opravdu vynikající, ale největší dojem na mě (překvapivě) udělal Rod Steiger, jemuž jsem postavu Napoleona věřil a věřil jsem i v to, že takový opravdu tento duchem velký, ale vzrůstem malý válečník byl. Hlavně v první půli platí, že každá věta od Steigera samotného je sugestivní. Než se přejde do akce, je hlavním tahounem právě on. Přejděme dále - stejně tak jsem věřil, že takto, jak jsem mohl vidět, bitva mohla skutečně vypadat. Aby také ne, když bez použití počítačů, tehdy neexistujivších, dokázal Bondarčuk natočit jednu z nejlepších davových scén v dějinách filmu. Během sledování se mi při tom tajil dech a přidávám se tímto k některým uživatelům, kteří tento fakt již ve svých komentářích zmínili. Technická kvalita, hlavně použití kamery, je stejně vynikající jako u již zmíněného Wellese (mám na mysli pochopitelně jeho nejslavnější dílo Občana Kanea). Scény snímané z letadla dělají dokáží v diváku vyvolat již zmíněné přesvědčění, že bitva je reálná. K podivení samotnému je fakt, že film ve své době propadl a znemožnil tak velikánu jménem Stanley Kubrick natočit svou verzi - mohlo to být jistě zajímavé. Ale nad tím nemá cenu přemýšlet, Kubrick byl autorem mnoha dalších veleděl a hlavně důležité je, že tomuto filmu uděluji pět hvězd hlavně za druhou polovinu - vykreslení bitvy samotné - a komentář zakončuji konstatováním, že bych tento film doporučoval a prosazoval jako učební pomůcku do dějepisu, tří vyučovacích hodin by mě líto nebylo. Taky bych ještě dodal, že je opravdu těžké napsat nějaký komentář, když to nejlépe za mě, a vlastně za všechny popsal velmi barvitě PaRi. Víc netřeba dodávat. Asi jen to, že stejně jako u mnou zbožňované Vesmírné odyssey či mnoha dalších filmů je Waterloo něčím, u čeho zapomenete na běh času. (15.02.2009)