Andrew, člen našej rodiny

Užil jsem si hlavně začátek, feeling jako z Asimovových povídek, od svatby a vylepšení Andrewových mimických schopností už to šlo ale dolů z kopce, přibyla klišé, vyrojily se otázky tipu proč Andrewův obličej nápadně připomíná Robina Williamse (to jsem ještě nevěděl co příjde :)) - a vše se zbytečně natáhlo a přišla nuda a očekávaný konec. Přesto se tento film pro relaxaci dá shlédnout, jen to není nic extra. AI umělá inteligence je o třídu výš, a to také není dokonalý... 7/10 (20.01.2009)

Možná trochu přehnaný hodnocení, ale já se neskutečně bavila. Celou dobu měl film spád, vtipy padaly jeden za druhym, slzičky se mi semtam taky kutálely po tváři a mělo to dokonce pointu a cíl. Škoda že takovejhle partner může bejt jenom robot. Andrew byl milej, hodnej, obětavej, sladkej, vstřícnej, láskyplnej, citlivej, chápavej, slušnej, zdvořilej, roztomilej, zkrátka dokonalej. Lidi často chtěj bejt někym nebo něčim jinym, ale Andyho nějvětším snem bylo stát se člověkem. Tenhle film celkem naučí vážit si toho, co máme a čim sme... "Ťuk ťuk." "Ťuk ťuk." "Ne, máš říct: Kdo tam, Andy." "Kdo tam, Andy." "Nee, kdo je za dveřmi." "Já nevim." :D:D (22.12.2007)

Příjemný film na motivy povídky Isaaca Asimova. Jen mám trochu problém se zařazením snímku, je to sci-fi? Z části určitě ano, je to drama? Také trošku, je to romantická komedie? Komedie jen chvilkama, romantiky tady také moc není, je to snad rodinný film? I to je možné. Opravdu nevím kam film zařadit, jak už se tady někdo pokouší zavést žánr Tarantinovka, co takhle Columbusovka? (09.01.2006)

Velice přeslazené dílko vnucuje divákovi představu, že míří směrem k (nej)mladšímu publiku. Pak se ale začne děj příliš vléct a příjdou četné sexuální narážky a jsem si jist, že mnoho konzervativnějších rodičů své ratolesti od obrazovky odežene :-) Pokud ovšem nemáte sklony k cukrovce, můžete se i dobře pobavit, já se tedy bavil.... (06.11.2007)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)