Andrew, člen našej rodiny

Mám rád sci-fi, ale sledovat tohle bylo skoro jako za trest. Příběh jako pro děti (schválně bych si přečetl Silverbergův originál), hrozná délka a usměvavý Robin Williams. Neříkám, že to bylo hrozné, to rozhodně ne (od Columbuse se dětinskost dala čekat), jen bych bral, kdyby byla zápletka podána více neodlehčeněji a kdyby bylo na konci více důvodů k přemýšlení, což ke sci-fi patří. (17.04.2009)

Pred sledovaním tohoto filmu by bolo dobré si pripomenúť tri pôvodné zákony robotiky, ktoré uviedol do všeobecného povedomia americký spisovateľ, židovsko-ruského pôvodu, Isaac Asimov. Takže: 1. Robot nesmie ublížiť človeku alebo svojou nečinnosťou dovoliť, aby bolo človeku ublížené. 2. Robot musí poslúchnuť človeka, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým zákonom. 3. Robot sa musí chrániť pred poškodením, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým alebo druhým zákonom. Práve tieto jednoduché pravidlá tvoria kostru netradičnej sci-fi ságy „Andrew, člen našej rodiny“. Tvorcovia tohto snímku Asimovu teoriou ešte viac rozvinuli, zdramatizovali a predovšetkým výborne spracovali. **** (09.02.2013)

Na začátku to vypadalo jako jeden z tuctových rodinných filmů o robotovi. Po chvíli ale film nabral vlastní a nečekaný směr skrze další generace, a začal se dotýkat etických otázek umělé inteligence a to od práva na vlastnictví až po právo na svobodu a nakonec i to "lidství". Bohužel se opravdu jenom "dotýkal", neboť tvůrci filmu tímto docela dobrým nápadem proplouvali tak, že diváka degradovali na úroveň IQ kde ta lidská inteligence začíná. Pokud k tomu všemu přičtu ještě prvoplánovou předojemnost čišící z každé minuty, přehoupl se pro mě film nezvratně za hranici dobrého vkusu. Pověstnou poslední kapkou je pak pro mě Robin Williams v hlavní roli jedinečného androida - dodnes mi není jasné jak si chlap může na svém univerzálně nasazeném pohledu zneužívaného králíčka vystavět celou kariéru a tolik let a filmů na něm přežívat (kéž by se aspoň jednou na starý kolena chyt za koule, pokud po těch všech Petrech Panech ještě nějaký má, a zahrál si třeba pořádně narušeného psychopata, aniž by na diváky házel ze stříbrného plátna svůj dojemný plachý pohled). 2* nakonec dávám za hezkou výtvarnou stránku a Hornerovu hudbu, jejíž motiv úvodní znělky (The Machine Age) až nápadně připomíná jeho o pár let mladší motiv z A Beautiful Mind (A Kaleidoscope of Mathematics) . (07.02.2013)

Měl jsem tenhle film rád už poprvé, když jsem ho před několika lety viděl, a nic se na tom nezměnilo i po letech. Ten příběh je hodně zjednodušován a velké skoky vedou k tomu, že některé emotivní scény nevyznívají tak dobře, anebo naopak vyznívají moc chtěně, ale stejně je to nádherná ukázka toho, jak může vypadat láska a lidská/robotická zarputilost. Lidé mají rozhodovat o tom, kdo je člověk. Mají na to vůbec kompetence? (05.07.2015)

Přepálená stopáž, výborný Robin Williams, citlivá režie zkušeného Chrise Columbuse. To jsou hlavní přenosti snímku, u kterého v závěru nezůstane jedno oko suché, ale občasná rozvleklost snímku ubírá na razanci a na výkonu. Na poprvé totiž nabídne až kýčovitě pojatý příběh o umělém muži, který hledal lásku, ale napodruhé už to bude nudit. (02.02.2009)