Rodinná pouta

Musím říct, že mě Tomáš Krejčíř opravdu překvapil svou přiblblou grimasou , kterou měl nasazenou po celý díl, který jsem měl to "štěstí " vidět. Byl opravdu přesvědčivý a vydržel s ní až do samého závěru . A co jsem měl " štěstí " vidět v dalších dílech , má ji nasazenou pořád. Jen tak dál! Koukám, že moderátoři TV Prima dostali svou životní příležitost se pěkně ztrapnit a chytli se jí jak se patří. Horší než koukat na Rodinná pouta mohou být snad jen přiblblé odpovědi na bezduché otázky na rádiu Impuls. A ten trapnej název . Hrůůůůůůůůůza!!! (21.09.2004)

Spoutat. Všechny. Všechny spoutat a odvézt na pustý ostrov a tam nechat napospas kanibalům. Ti už nejednoho nedobrovolného trosečníka naučili přirozenému šklebu obličejové mimiky. Já si myslím, že by to nemusel být špatný nápad. Přeživší z našeho týmu telenovelských sadistů vrátit do studia a dát druhou šanci. Howg. (07.03.2012)

Raději česká s*ačka než zahraniční! Český původní seriál, trochu netradiční a svého času fenomén. TV Prima přišla s něčím úplně novým a dala tak možnost vzniku plitkostem typu - Ulice nebo Ordinace v růž. zahradě. Nicméně 1. řada RPček se od cca 45. dílu rozjela a skutečně se stala velice oblíbená..Druhá série poklesla s úrovní a začala se přibližovat Dallasu (Andrea šla za svým i přes rodinu jako J.R.). Třetí řada se zatím zdá být lepší kvality a začíná mít grády....Ten, kdo tento seriál a vůbec ostatní české RP podobné kritizuje, tak ať se zamyslí..přijde na to, že je dobře, že alespoň u nás vznikají nějaké produkty a nemusíme se dívat jen na nějaké bezduché, nekonečné, mexické telenovely o Josém a Márii... (07.12.2006)

ale zároveň i *****. Přiznám se, že se na RP taky dívám, pravda, z donucení, protože se nechci hádat se ženou, ale dívám. A kolikrát se i pobavím. RP jsou určitě zábavnější než jihoamerické sračky už jen proto, že jsou z Čech, jsou přirozenější, než milionářská trápení z Floridy a Kalifornie, jsou prostě taková naše malá česká uprděná sračička. Je to prosté a nenáročné odpočinkové pokoukání na pitomé problémy obyčejných pitomců, tu a tam se i zasmějeme, tak co víc? Snad jen trochu víc přirozenosti... (19.01.2007)

Těžko říct, co mě na Rodinných poutech láká víc - jestli jsou to zápletky, jejichž trapnost dosahuje gigantických rozměrů, nebo superšpatné herecké výkony, zjevná lacinost celkové produkce či něco jiného. Jenže minimálně druhá série, kterou skoro pravidelně sleduji, je svou trapností a nejapností tak zábavná! Mezi herci mám spoustu favoritů, ale moje srdce patří nejvíc Oldřichu Navrátilovi, který si roli pomateného otce, vrhajícího se do všeho s nadšením a obratností slona v porcelánu, zatraceně užívá. Aspoň doufám, že jde o nadsázku. :o) Sám bych se na toto veledílo dívat nedokázal, baví mě to pouze díky Adélce, s kterou rozebíráme motivace jednotlivých postav, jejich chování a hlavně nezapomenutelné hlášky, vedle kterých občas i ty z Pulp Fiction blednou závistí. A věřte, je z čeho vybírat! Pro zvlášť úchylné jedince (mezi které se tímto hrdě hlásím) mohou i Rodinná pouta být kultovní sérií, bez které si svůj život už nedokážou představit - zkrátka pravidelná dávka emocí, byť asi trochu jiných, než tvůrci čekali. (21.06.2006)