Káva a cigarety

.... američtí dentisté už několik let stojí před všemi videopůjčovnami v zemi a vřískají, že kdo si půjčí Kafe a cigára, dostane se de facto na listinu zla, z níž není úniku. Jasně, co na tom, že čmoud z hříšný tyčinky a černý bláto, způsobuje gigantickou přeměnu vašich krásných bílých zubů v nehonosné místo, kde ani Domestos nepomůže od bakterií. Když je člověk vytočen na nejvyšší míru (a vykřičet se ve vašem parku vám zrovna nepomáhá od vystresnutí) je přeci úplně přirozený, že sáhneme po těchto démonických přisluhovačích. A hrom do toho, aby to nepomohlo.___ Docela by mě zajímalo, zda Jarmusch patří mezi ten typ lidí, kteří při pohledu na doutnající listí, okamžitě vytahují krábu, aby souznil s přírodou a nebo tyhle povídky sepsal jen tak z plezíru (holt nechtěl mít své přátele ve fotoalbu a tak si je uložil na pásku...). Protože jestli je pravda ten druhý případ, tak klobouk dolů, poněvadž takové kecy o ničem, ale přesto nehorázně inspirativní, jsou důkazem, že Jim je synonymem ke slovu -wow. A věřte mi, že rozhodně nejste jediný, kdo po pár milisekundách z filmu, metal kozelce ke kávovaru, aby si mohl přiťuknou se svými oblíbenými herci alespoň přes obrazovku. Černým zubům a plicím zdar! (26.10.2008)

Celou hodinu jsem se u těch to krátkých povídek nudil, Dvě třetiny filmu mě to vůbec nebralo a přesto jsem s hodnocením nešetřil. Poslední třetina totiž přinese spoustu výborných povídek. Jedná se prostě o galerii. Argumentem většiny je, že by se měli 2-3 povídky vyšrtnout, aby byl film ucelenější. Jenže tohle je o vkusu, protože kdyby šrtala většina, tak já se své nejoblíbenější (No Problem) ani nedočkám. V mé galerii pak hodně svítí i povídka s Iggym a Tomem Waitsem, Cate Blanchettová (úžasná myšlenka a závěr povídky) a jedna, kterou tu vyzdvihují všichni - Bratranci? Z té jsem tak nadšený nebyl, ale pořád je hodně dobrá. Závěr už opět patří tomu, že dva staré pány by spousta lidí škrtala a přitom mě sedí skoro nejvíce. Každá povídka má svojí poetiku a proti gustu. Jen musím říct, že nebýt závěrečné titulkové písničky, dával bych 3 hvězdy a asi bych to tu zkritizoval silně, jenže ona mě donutila kouknout na film úplně jinak a pustit si ho celý znovu. Jinak, kdyby tady uživatelé získávali podpisy za své komentáře, tak se podeíši pod starbrejkra a Mattyho. Vystihující. Navíc jsem před tímto snímkem koukal na sérii Alien versus Predátor a to jsou pak Kafe a cigára krásným pohlazením......and now, the news! (27.11.2008)

Jedenáct skvělých pohodových povídek, ze kterých dýchá aroma útulných zakouřených kaváren, což je ještě více umocněno černobílým provedením obrazu. Kafe a cigára je příjemný film, relaxivní, uklidňující a díky mnoha talentovaným komikům (Steve Buscemi, Roberto Benigni, Bill Murray) i zábavný. Stejně jako u všech filmů Jima Jarmusche, které jsem zatím viděl, ani zde nechybí v pozadí šmrncovní muzika. Některé z kapitol jsou sice "pouze" o té pohodě a chvíli povětšinou nerušeného klidu s cigaretou u kafe (Renée), v jiných se i přes jejich krátké trvání rozehrají brilantní souvislosti mezilidských vztahů (Cousins) a v některých se ukrývají byť bláznivá, přec báječná zamyšlení nad lidmi, životem a celým světem. Nikdy předtím mě například nenapadlo, že Země je vlastně obří vodič akustické resonance... na tom něco bude! Tento film rozhodně krásně vystihuje všechno to, co se tak obvykle odehrává, když se dva nebo více lidí sejde u stolu v kavárně a dá se do řeči. Každý v tom někde najde podobnost s vlastními zkušenostmi. Pravda, příběhy jsou při vzájemném porovnání poněkud nevyrovnané, některé mě moc bavily (Champagne), jiné zcela nezaujaly (No problem). Přesto, jimi všemi se nese stejná atmosféra - vůně kávy a kouř cigaret, a to zcela stačí k jejich spojení v kompaktní, dobře fungující celek. Kafe moc nemusím, raději si dopřeji šálek horké čokolády, ale při sledování tohoto filmu bych si tu kávu i s tím cígem s chutí dal. (21.02.2006)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)