Apokalypsa

Osudová - Američany nikdy formálně nevyhlášená - americko-vietnamská válka, která před 35 lety skončila těžkou americkou porážkou, konfrontuje dva světy: demokracii francovské "Nové Atlantidy" a z užšího evropského pohledu prastarou vietnamskou civilizaci, jež ve svých východiscích pamatuje ještě antický císařský Řím. Modelová situace - zešílevši či zbezradněvši americký důstojník, škodící záměrům amerických okupantů, který se utekl do hloubky vietnamské džungle, a jeho zvlášť utajené stíhání dává nahlédnout nejen do nejrůznějších tváří války, ale relativizuje mnohé z toho, co jsme zvyklí shrnovat pod téma lidských práv. Obrovská freska, která se zdarem vymyká filnově technokratickým dnahám naší doby, nás vystavuje zrcadlu. (Zásluhy scénáře, coppolovské režie i kamery jsou v tomto ohledu neoddiskutovatelné, protože daly vzniknout skutečně hlubokému dílu.) To, co v něm prostřednictvím filmu vidíme, je pramálo lichotivé a nejčastěji zrůdně zločinné. Vědomí, že tzv. euroatlantická civilizace již delší dobu je jen velmi problematickým středem světa, je asi tím postřehem, který bychom si z APOKALYPSY měli trvale odnést. Věřme, že podobně budou v této choulostivé věci smýšlet i naši potomci. V zájmu svém i v zájmu všech lidí dobré vůle na této modré planetě. (25.12.2010)

Apokalypsa. K tomuhle veledílu mám trošku zvláštní vztah - psal jsem seminární práci na téma srovnání Apokalypsy now a jeho volného předobrazu, Conrádovy legendární povídky Srdce temnoty. Seděl jsem zavřený na samotce na své koleji v Brně a dokola si tenhle film během noci pouštěl... dokážete si představit, co to s člověkem udělá? Začínal jsem mít nepříjemný pocit, že Kurtzovi rozumím a plně jsem chápal Willarda, který jen seděl a naslouchal opojným příběhům o dokonalosti lidské mysli, odproštěné od soucitu a ideálů prohnilé nízké morálky, která je nám stejnak jen podstrkována těmi, kteří ji sami nerespektují a dokáží rozpoutat takové peklo, jakým je válka zuřící všude kolem a pronikající jako duševní nemoc do myslí všech zůčastněných. Kdo je zrůda, kdo je šílený a je v příběhu nakonec někdo kdo není? Šílený je bezesporu pan Coppola, který dle mého názoru touhle příšerností překonal samotného Kmotra a hodil rukavici všem, kdo by se chtěli pokusit natočit válku ještě sugestivněji. Nikdo ji zatím nezvedl... samozřejmě se nabízí srovnání s ostatními špičakmi žánru - Stonovou Četou, Kubrickovou Full Metal Jacket či Lovcem Jelenů... každý z těhle filmů si však bere na zřetel trochu jiný aspekt války, tudíž konfrontace ani není zapotřebí. Přesto si myslím, že Apokalypsa čímsi ční i nad těmihle velikány. Dokonalost formy se snoubí s hloubkou námětu a strašně silnými hereckými výkony (minimalismem v podání Sheena a majestátností poloboha Branda)... 100% (23.06.2006)

Docela drsný snímeček, který se ani tak nesnaží ukazovat hrůzy války do všech detailů, jako jiné filmy o této válce, ale soustředí se dost na psychologii postav, a to především vynikajícího Martina Sheena. Buřtík Marlon Brando opravdu příliš nezaujal. Sice trochu dlouhé, ale ani jedna z těch dvou set minut nebyla zbytečná. 90% (21.03.2008)

Coppola svým zobrazením války ve Vietnamu dokázal ukázat všechny vlivy, které pomalu měnili obyčejné muže v šílené blázny. Temná aura vystavěná kolem plukovníka Waltera E. Kurtze je pohlcující a Coppolův styl v postupném odkrývání jeho osobnosti je dokonalý. Stejně tak je dokonalý i Marlon Brando, který svým herectvím strouhá lidskou podstatu až na samotnou dřeň. Martin Sheen jako kapitán Willard skvěle zachytil proměnu člověka poznamenaného válkou. Jeho dilema a neschopnost žít jako dříve. Dechberoucí zážitek. Mistrovské dílo. (01.12.2006)

Apokalypsa je film, který nezůstal nic dlužen svému názvu, je to něco zcela jiného než Četa nebo Lovec jelenů, nemá hloubku příběhu, zato hloubku pocitu. Je o šílenství, kterému více či méně, dříve či později propadne každý, o hodnotách a postojích převrácených naruby, o ceně a smyslu věcí, o obětech a vrazích, kteří se už nerozšifrují, kdo je kým, o "tisickrát nic", které připraví o rozum, a co teprve " tisíckrát něco". Willardova pouť po stopách Kurtze je cestou k hrůznému poznání. Válka je šílenství a Coppola mi to svou mistrovskou režií, podpořenou snad nejlepší kamerou, jakou si lze představit, ukázal a nebral si servítky. (15.08.2005)