Apokalypsa

Viděl jsem redux verzi. Opravdu přespříliš dlouhé. Scén, které vás svým sdělením převálcují, je dle mě přece jen méně, než těch, kde se nic neděje a nemusely by tam být. Herci ušli, režie se snaží, ale abyste film plně vychutnali, je to třeba jistě vidět víckrát, ale doporučil bych tak s desetiletou přestávkou. To nejmíň. (18.04.2005)

Tohle není film o válce, to je drásavé vyhřeznutí pekla lidské duše do kulis Vietnamu. Podobně jako Conradův Marlow v Srdci temnoty, i Coppolův Wilard se po řece pouští do cesty očistcem, aby na jejím konci našel peklo. Apokalypsa je koncipována jako sled různorodých historek, které z rozdílných úhlů nasvěcují hrůzu. Hrůza je klíčové slovo filmu. Je jedno, jestli se jedná o hrůzu z pohledu tomíků, rákosníků, nebo Francouzů... je to tatáž hrůza, kterou Kurtz ztělesnil ve svém apokalyptickém a pohansky brutálním ležení. Je to tatáž hrůza, která Willarda stravuje od počátku... Prázdnota. Odlidštěnost. Coppolův film je natočený v takřka cynickém tónu. Absurdita mnohdy svojí silou evokuje Hellerovu Hlavu XXII... Gradace, navzdory stopáži, úžasná... Nenašel jsem slabé místo. Každý záběr, každá promluva, každý zvuk tvoří na zakrváceném plátně vietnamské džungle strhující obraz hrůzy – utrpení, ztráty lidskosti, ztráty sebe sama. Zdráhám se napsat, že Apokalypsa je metaforou. Ne, je děsivě doslovná a explicitní. Je přímým obrazem, který zasahuje všemi použitými prostředky. Filmovým mistrovstvím po všech stránkách. Co do sugestivity neznám silnější válečné dílo. Herci působí neuvěřitelně naturalistickým dojmem – šílený Brando, šílející Sheen... jakoby i je peklo pohltilo. Apokalypsa je mistrovská i v tom smyslu, že ač říká mnohé o podstatě vietnamského konfliktu, její dopad je univerzální. Prozrazuje něco z temnoty lidské duše... A co se často zmiňované nedořečenosti zápletky týče... lze doříci něco, co stále trvá? Coppolova Apokalypsa nekončí titulky... ve filmové světě možná. (04.02.2005)

Trošku mám problémy zhodnotiť toto dielo. V kine po zhliadnutiach kratšej verzie som bol nadšený - najmä po prvýkrát som sa z videného dlho spamätával, ochromený ohromnou vizuálnou stránkou a celkovým vyznením filmu-cesty priamo do pekla vietnamsko-kambodžskej džungle, a zároveň do duše hlavného hrdinu. S odstupom asi dvoch rokov to bolo poslabšie ale stále, veľmi pôsobivé. Tešil som sa na komplexné vychutnanie neskrátenej verzie. Výsledok: úvodná scéna podfarbená koncom od Doors zostala rovnako fascinujúca ako kedysi, rovnako bombardovanie a lá Wagner, no pomerne veľká časť sa zdĺhavo vliekla. A tak si myslím, že s témou vietnamskej vojny sa podľa mňa umelecky oveľa lepšie vyrovnal Michael Cimino v Lovcovi jeleňov, ktorý je ale viac dokonalou štúdiou vplyvu vojny na život obyčajných ľudí ako vojnovým filmom. Coppolov pokus je obrazovo opulentný, sú to farebné orgie, do dokonalosti mu niečo chýba. Skôr podivná halucinačná cesta ako silná výpoveď. (03.08.2004)

(1001) -"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir." Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us. (25.02.2019)

"Mám rád vůni napalmu po ránu." Nijak zvlášť nevyhledávám válečné snímky, ale tato exkurze do válečného šílenství se i mně jevila velmi interesantní. Hlavně proto, že do boje vstoupíme ve chvíli, kdy už kulky a šípy létající kolem hlav amerických osvoboditelů jsou stavěny na úroveň obtížného hmyzu a vojáci se věnují tomu důležitému - chlastu, drogám, sexu, steakům a surfování. Sice mi poněkud vadí, že každá ekonomická krize USA je zažehnána válkou za záchranu světa na libovolném místě naší planety, ale jedinečný pplk. Kilgore mi alespoň dodal první rozumný důvod vedení vietnamské války - surfování pod palbou se v té době patrně jinde nedalo provozovat. Zkrátka až do přejezdu kambodžské hranice jsem se nečekaně bavil, ale následné zdlouhavé vykecávání mne donutilo jednu hvězdu pozapomenout v nepřístupné džungli. (02.07.2012)