Donnie Darko

Zajímavé, zvláštní a dost dobré, tak by se dal označit tenhle film. Donnie je neobyčejný chlapec, velmi inteligentní a nekonvenční a zároveň duševně nemocný. Při sezeních s psychiatričkou jsem neustále trpěla pocitem, že si jen dělá srandu. Obsazení dvou herců mě obzvlášť zaujalo: Drew Barrymore jako velmi sympatická učitelku (napadne vás představa, kéž by takoví byli všichni učitelé) a Patrick Swayze v zajímavé roli jednoho z těch nechutných demagogů, co vnucují ostatním svou vizi světa. Oba možné konce jsou dobré a těžko říct, který je lepší nebo v tomto případě možná horší. (23.08.2005)

Myslela jsem, že to bude nějaká trendová psychedelická záležitost a nevylučuju, že se mi to tak s odstupem času bude zdát, ale je to ten druh filmu, který se musí vidět ještě jednou, aby ho člověk lépe strávil, protože nejde ani tak o jeho pochopení jako o různé druhy pohledu, různé interpretace a různé nálady, které divák může mít v momentě jeho sledování. Co mi je ale už teď jasné, že rozhodující ingrediencí byla účast Jakea Gyllenhaala a když říkám účast, myslím tím fantastický herecký výkon. (07.04.2005)

Zajímavý film. Donnie Darko má především strhující atmosféru, nakonec mi ani nevadí, že jsem to celé tak nějak nepobral. Vlastně pochybuju, že ten film nějaké jedno správné vysvětlení má, podle mne patří k těm snímkům, které se mají spíš emočně prožít, než rozumově pochopit. Zatím nejednoznačné 4 hvězdy (nevím, zda silné, nebo slabé), až si najdu čas na druhé zhlédnutí tak možná názor poupravím. (11.09.2008)

Společně s filmy Wese Andersona asi nejzajímavější žánrový mix, který jsem kdy viděl. Zároveň jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem si kdy z filmu odnesl... Zkombinovat teenagerovský snímek s prvky hororu - to už tady samozřejmě bylo mnohokrát. Připsat do toho motivy z psychologického dramatu by se ještě nemuselo jevit tak revoluční, ale potom vše postavit na hlavu a zapojit sci-fi a možnou interpretační linii cestování včase a přidat do scénáře prvky nezávislého americké filmařiny (zj. většina vedlejších postav je adekvátně netypická a charizmatická) - to byl experiment vskutku nevšední a podle mě zde leží základní kameny kultovního postu, který dnes snímku náleží. Všechno do sebe zapadne, celý film bezvadně šlape ať už v oblasti stylistické (velice svěží režie a kamera), herecké (Jake a Maggie Gyllenhaal, Drew Barrymore, Holmes Osborně, Jena Malone,...), hudební a vůbec... chemické. Nejsem s to přesně popsat, čím na mě film tak silně zapůsobil. Ale vím, že v tom nejsem sám... a co na tom záleží, že pořád přesně nevím, co se s Donniem vlastně dělo. P.S. Hodnotím režisérský sestřih, který mi přišel o hodně ucelenější a přesvědčivější než klasická kinoverze: 100% (19.06.2006)

Ano, to je myslím docela zbytečné psát, ale Donnie Darko nabízí opravdu hodně k zamyšlení. Otázka potom je, jestli se vám chce přemýšlet. Mně se prvně nechtělo, ale pak jsem se do toho přece jenom dala - takže si nemyslím, že bych ten film nepochopila, ale jenom se mě nedotknul úplně tak, jak asi původně chtěl. Nejvíce jsem tak nějak splynula s dějovou linkou fanatické love-fear učitelky a nechutně pozitivního Swayzeho - opravdu špičkově zobrazené charaktery lidí, které z celé podstaty mojí bytosti nenávidím. Závěrečná scéna je ale dokonalá, hlavně také zásluhou nádherně melancholicky depresivní předělávky Mad world Garyho Julese (a později jsem zjistila, že i originál od Tears for Fears je dobrý, ale jinak). Scéna, kterou si ale paradoxně nejvíce pamatuji a která se mi nejvíce líbila, byl labutí tanec plnoštíhlé dívčiny. -"Why are you wearing that stupid rabbit-suit?" -"Why are you wearing that stupid man-suit?" (06.09.2008)