Cotton Club

Příííííííííííííšerně zdlouhavé, asi jako je první slovo v této větě. Netvrdím, že na to nejsem zvyklý. Od Coppoly se to dost dobře dá čekat, když jeho Apokalypsa má přes tři hodiny, ale tam alespoň vítězí ten námět, to zpracování, ta krajina, ten stín bláta, pod čím se to všecko hrabalo a kupa historek, o kterých si jiný protiválečný film mohl nechat jen zdát. Cotton Club mě prostě nebavilo. Abych pravdu řekl, tak gangsterky zase tolik nemusím. Opravdu mě zaujal akorát Kmotr, a zbytek mi přišlo jako stále dokola se opakující blaf, a když do tohodle ještě zpívají, tak co k tomu dále dodávat. Film spíše jen pro ty, kteří vědí, že je zaujme, mě tedy rozhodně ne. (26.09.2008)

Tradičně Coppolovská mafiánka s vykreslením všech detailů krutosti, lidskosti a hlavně lásky v hudebním a filmovém světě umění. Vycházející hvězdy Gere, Lane, Fishburne i skoro pulec Cage rozhodně zaujaly. Už asi vím, kde začala pověstná Nicova smůla - v telefonní budce. :-) Nejpikantnější scéna - stepující Hines a zátah na Dutche. Nejdojemnější - srdečné vítání Hoskinse s Francouzem po nečekaném loučení. (platinové hodinky) Nejlepší hláška - opět Francouzova: "Jasný je jen to, na co si člověk posvítí." Hezké. (16.02.2011)

Velkolepé, skvěle natočené (Coppolova se nezapře), atmosféra té doby zde funguje na jedničku, ale bohužel trochu nudné a rozporuplně zahrané. Na jedné straně brilantní Bob Hoskins a Nicolas Cage, na té druhé maximálně tak průměrný Richard Gere, jemuž jsem tu jeho roli moc nevěřil. Navíc zde není narozdíl od jiných gangsterských filmů příliš mnoho scén, na které bych se ochotně díval furt dokola. Ale jinak řemeslně skvěle zvládnuté. 70% (24.08.2005)

Krásna pocta dobe a kultúre, natočená v čase keď už Coppola veľmi dobre vedel ako tvoriť gangsterky tak, aby ohúrili. Možno aj preto si dovolil teraz trochu experimentovať s žánrami, ale v mojich očiach túto retro romancu nepokazil. A keď vidím 19ročnú Diane Lane, tiež by som mal chuť kvôli nej riskovať spor so slizkým mafiánom menom Dutch. Apropo, nerád by som opomenul excelentný vizuál, ktorý si v Apocalypse naopak všimol každý. (10.09.2012)

Amerika na přelomu dvacátých a třicátých let, Harlemské kluby s černošskými jazzmany do nichž mají však přístup jen bílí, doba, kdy se ještě nevědělo, že rasismus je špatný a termín "politická korektnost" se dosud nezrodil. Gangsteři s kvěry pod převlečníkem střílející své oběti v rytmu stepového staccata a válka ještě neobcházela příbytky budocích vdov. Muzika, láska, jazz, krvavá pomsta a vzkvétající Hollywood. Krása a nostalgie, pokud stojíte na správne straně stolu, u nějž se rozdávají pokerové karty. (04.11.2008)