Cotton Club

Vynikajícím způsobem zachycená atmosféra 30. let. New York, Harlem a jeden jazzový bar, kde se nejen tančí a zpívá, ale také se zde schází šéfové podsvětí. Excelentní taneční čísla a skvělá dobová hudba, to je to, co " dělá " především tento snímek. Výborný Bob Hoskins, krásná Diane Lane jako osudová žena a nevýrazný Richard Gere ( upřímně se divím, že si ho Coppola do role mladého hudebníka Dixie Dwyera vybral ). Na druhou stranu musím uznat, že jsem čekal o dost horší výkon. Gere film rozhodně " netáhne " , nicméně ho ani " nestrhává dolů " . Nevadilo mi ani pomalejší tempo, ba právě naopak, co mi však chybělo k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, byl SILNĚJŠÍ PŘÍBĚH. 75% (13.07.2009)

Čtyři, za charleston, jazz, a dabing. Vašut na Gera je trefa, i když filmu dominuje chraplák Pava Pípala (nejlepší obsazení!) v postavě Francouze. Je to hodně výpravné a asi to tak FFC (v titulcích jen jako FC) také zamýšlel, jako pomník době, hudbě a životní etapě východní Ameriky. Překážely mi tam některé postavy a s nimi spojené lajtmotivy, například za všechny stepař Hines (Kaiser na něj další trefou). Atmosféru rozbíjela hudební čísla, pokud se chtěl FFC tímto filmem přiblížit žánru noire, pak se nepovedlo. Závěru chybí gradace, nejasná je hlavní postava, divák nemá komu fandit (milostné lince? Vždyť se objevuje a na dlouho mizí). Chybí tomu dost, ale pozitiva jsou vypsána v první větě. (16.04.2016)

Cotton Club se pohybuje v režisérovi i divákům důvěrně známém období americké prohibice, vzestupu a soupeření organizovaného zločinu Ameriky 20. a 30. let. Na plátně se už vystřídaly všemožné zločinecké typy i motivy trestných činů, v tomhle tedy Cotton Club originální být nemůže. Coppola má ale jistou ruku při výběru herců, snad s výjimkou Richarda Gere - ten je na gangsterský film příliš sladký a nepomáhá mu ani to, že může vlastně hrát sám sebe - úspěšnou hollywoodskou hvězdu, co má ve filmu zahrát zločineckého bosse. Taky melodramatická linie ženy zmítané volbou mezi dvěma muži, mezi láskou a pragmatickým kalkulem, je dávno strašně profláklá. Kladem snímku ale je prostředí zábavního klubu se spoustou ambiciozních tanečníků, hudebníků a zpěváků. Umělecká čísla netvoří jen pouhou kulisu divokých přestřelek a soupeření gangů, jsou plnohodnotnou součástí filmu a jejich protagonisté tvoří vedlejší mikropříběhy doplňující hlavní dějovou linii. Z Cotton Clubu se tak stává blízký příbuzný kabaretu a výkony stepařů a tanečníků zaručují Cotton Clubu čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2013)

Velkolepé, skvěle natočené (Coppolova se nezapře), atmosféra té doby zde funguje na jedničku, ale bohužel trochu nudné a rozporuplně zahrané. Na jedné straně brilantní Bob Hoskins a Nicolas Cage, na té druhé maximálně tak průměrný Richard Gere, jemuž jsem tu jeho roli moc nevěřil. Navíc zde není narozdíl od jiných gangsterských filmů příliš mnoho scén, na které bych se ochotně díval furt dokola. Ale jinak řemeslně skvěle zvládnuté. 70% (24.08.2005)

Není to žádný zaplivaný pajzl pro šméčka, ale útulný klub nabízející to nejlepší možné pohodlí. Návštěvníky nemá ledajaké - můžete tu potkat Richarda Gera (nemám ho rád), Diane Lane (kráska k pohledání), Nicholase Cage (vůbec bych ho nepoznal) a mnohé další. Všichni tihle (s těmi dalšími) vypráví klasickou gangsterskou story (jak jinak obohacenou o milostný motiv) pod vedením Francise "kmotra" Coppoly. Perfektní retro atmosféru dotváří hudba mistra Johna Barryho a staré klasiky, kteří se tu fakt vytáhli. I přesto všechno dám 4* protože na můj vkus tu nalívali moc slabou whiskey. To ale neznamená, že návštěvu tohoto lokálu nedoporučuji. Ba naopak. Návštěva je nutnou povinností pro všechny milovníky tomíků (ne, nemluvím o pedofilech se zvláštní slabostí pro chlapce se jménem Tom), kterých je na CSFD jistě hodně :-) (06.07.2009)