Réžia:
Francis Ford CoppolaKamera:
Stephen GoldblattHudba:
John BarryHrajú:
Richard Gere, Diane Lane, Mario Van Peebles, Gregory Hines, Lonette McKee, Bob Hoskins, James Remar, Nicolas Cage, Allen Garfield, Gwen Verdon, Maurice Hines (viac)Obsahy(2)
New York v dobách, kdy mu vládla prohibice. Cotton Club není jen známý jazzový bar v Harlemu, ale také místo, kde se setkávají vlivní šéfové podsvětí. Mladý hudebník Dixie Dwyer (Richard Gere) zachrání život jednomu z mafiánů, ale brzy se zaplete do problémů, když se zamiluje do jeho milenky. (oficiálny text distribútora)
Videá (3)
Recenzie (159)
F. Coppola je v mafiánskom žánri doma, ale tu sa mi zdalo, že nevie o čom , alebo skôr o kom , by tento film mal byť. Hlavnou postavou je R. Gere, no mnoho priestoru dostávajú aj iní a napríklad taký steper G. Hines a jeho love story film nikam neposúvajú a dostáva až priveľa priestoru. Naopak jeho stepovacie čísla sú fajn. Atmosféra Harlemu je priam rozprávková, v čase sa prenesiete bez problémov, no horšie je, že tých tanečných, spevavých a stepovacích vystúpení je až príliš a film tým dosť trpí. Priemer medzi mafiánskymi filmami. 60%. ()
Čtyři, za charleston, jazz, a dabing. Vašut na Gera je trefa, i když filmu dominuje chraplák Pava Pípala (nejlepší obsazení!) v postavě Francouze. Je to hodně výpravné a asi to tak FFC (v titulcích jen jako FC) také zamýšlel, jako pomník době, hudbě a životní etapě východní Ameriky. Překážely mi tam některé postavy a s nimi spojené lajtmotivy, například za všechny stepař Hines (Kaiser na něj další trefou). Atmosféru rozbíjela hudební čísla, pokud se chtěl FFC tímto filmem přiblížit žánru noire, pak se nepovedlo. Závěru chybí gradace, nejasná je hlavní postava, divák nemá komu fandit (milostné lince? Vždyť se objevuje a na dlouho mizí). Chybí tomu dost, ale pozitiva jsou vypsána v první větě. ()
Rejža, kterej má na svědomí Kmotra, prohibice, černí muzikanti a Ričrd Gýr? :o) Tak tohle se mi až zbytečně dlouho vyhýbalo. Film koupen na hlaváku DVD 10Kč (akce) :o). Ocitnul jsem se na dvě hoďky v gangsterským prostředí, kde vládnou šéfové jednotlivých gangů, hraje parádní dobová muzika (hlavně od černých muzikantů), dámy chodí v sexy nekližé... Jo takle si to přesně představuju, že to vypadalo. Hlavní padouch byl ale celkem nezajímavý, tam měl rejža píchnout třeba Joa Pesciho nebo podobnýho cholerika, tenhle to nezvládnul dobře. Taky sem pořádně nepochopil, proč rejža tak často utíká od hlavního příběhu s Ričrdem a věnuje se dvěma černošským bratrům, který sice teda stepujou jak málokdo, ale jejich příběh spíš boring. No, celkově se mi film líbil, hudbu musím jednoznačně vypíchnout, páč ta sedí a dává tomu tu správnou atmošku. NA druhou stranu jsem čekal mnohem víc od pána, kterej natočil nejlepší mafiánský filmy všech dob...Takže rozpaky :o) ()
Oná doba. Moja hudba, môj tanec, moja móda, moja láska. Coppolova superdrahá produkcia mala vo svojej dobe problém v tom, že si to isté čo ja povedalo veľmi málo divákov, pretože snímok nepôsobí ako niečo, čo by brali masy. A ono vážne chybuje k jeho dokonalosti a všeobecnému diváckemu zadosťučineniu, aspoň jedna ďalšia hodina pre konzistentnejší príbeh. Som ale spokojný, mohol som byť ale spokojnejší. ()
Tradičně Coppolovská mafiánka s vykreslením všech detailů krutosti, lidskosti a hlavně lásky v hudebním a filmovém světě umění. Vycházející hvězdy Gere, Lane, Fishburne i skoro pulec Cage rozhodně zaujaly. Už asi vím, kde začala pověstná Nicova smůla - v telefonní budce. :-) Nejpikantnější scéna - stepující Hines a zátah na Dutche. Nejdojemnější - srdečné vítání Hoskinse s Francouzem po nečekaném loučení. (platinové hodinky) Nejlepší hláška - opět Francouzova: "Jasný je jen to, na co si člověk posvítí." Hezké. ()
Galéria (99)
Zaujímavosti (20)
- V době uvedení byl Cotton Club nejdražším filmem všech dob. (Edgerton)
- Když se Dixie (Richard Gere) miluje s Verou (Diane Lane), má Vera na zádech namalované vyřezy, jako jsou na kontrabasu nebo houslích, což je odkaz na známou fotografii slavného avangardního fotografa Man Raye. (J.A.K.)
- Poté, co byl Dutch Schultz (James Remar) vyveden z podniku a jede autem pryč, je viditelně zakrvácen na obličeji a košili. Poté, co vzápětí přijede do baru, je košile bez jediného náznaku krve. (AlfaNumerO)
Reklama