Cotton Club

Čtyři, za charleston, jazz, a dabing. Vašut na Gera je trefa, i když filmu dominuje chraplák Pava Pípala (nejlepší obsazení!) v postavě Francouze. Je to hodně výpravné a asi to tak FFC (v titulcích jen jako FC) také zamýšlel, jako pomník době, hudbě a životní etapě východní Ameriky. Překážely mi tam některé postavy a s nimi spojené lajtmotivy, například za všechny stepař Hines (Kaiser na něj další trefou). Atmosféru rozbíjela hudební čísla, pokud se chtěl FFC tímto filmem přiblížit žánru noire, pak se nepovedlo. Závěru chybí gradace, nejasná je hlavní postava, divák nemá komu fandit (milostné lince? Vždyť se objevuje a na dlouho mizí). Chybí tomu dost, ale pozitiva jsou vypsána v první větě. (16.04.2016)

Amerika na přelomu dvacátých a třicátých let, Harlemské kluby s černošskými jazzmany do nichž mají však přístup jen bílí, doba, kdy se ještě nevědělo, že rasismus je špatný a termín "politická korektnost" se dosud nezrodil. Gangsteři s kvěry pod převlečníkem střílející své oběti v rytmu stepového staccata a válka ještě neobcházela příbytky budocích vdov. Muzika, láska, jazz, krvavá pomsta a vzkvétající Hollywood. Krása a nostalgie, pokud stojíte na správne straně stolu, u nějž se rozdávají pokerové karty. (04.11.2008)

Výprava úžasná. Atmosféra na člověka přímo dýchá (dovedu si představit, jaké kouzlo tenhle film může mít na velkém plátně). Ale něco chybí a něco přebývá. Během sledování jsem měla čas uvažovat nad spoustou věcí, včetně toho, zda jsem nezapomněla zavřít ledničku, což se mi u filmu už dlouho nestalo. Délka Cotton clubu je nepřiměřená obsahu. Než se stane něco, co vás vytrhne ze zamyšlení, musíte si holt počkat. Mezitím vás bude bavit stepování, Gereova hra na trubku a kabaretní zpěv. Pokud by titul byl uveden jako gangsterský film/dokument zřejmě bych neměla co vytknout, jestliže ovšem namísto dokumentu o Harlemu a jeho kabaretním podsvětí čekáte film, pak je něco špatně. Obsazení Richarda Gerea mi taktéž nesedlo. (Nikdy bych nevěřila, že Gere může být neschopný nějakou roli zahrát, ale v tomhle případě byl vážně mimo, byl jaksi ztuhlý a měl manýry divadelního herce) Nicolas Cage to sice občas zachránil, ale přesto, když člověku nesedí hlavní postava... škoda mluvit. Tři hvězdy tedy za výpravu, skvěle podanou atmosféru a kabaretní výstupy, které určitě lidem, kteří ke kabaretu-jazzu-stepování mají jakýsi vztah, musí učarovat. Mínus dvě hvězdy za obsazení, zdlouhavost. (29.01.2010)

Netradiční mafiánský film oživený o četná jazzová hudební vystoupení. Ústřední hrdina v podání Richarda Gerea je poměrně nevýrazný a daleko větší pozornost na sebe strhává postava Gregory Hinese, především svými tanečními a stepařskými kreacemi. Líbil se mi i drsný gangster "Dutchman" Jamese Remara (nepochybně jedna z nejlepších rolí v jeho kariéře). Celkově se Cotton Club odehrává v typicky pomalém "Coppolovském" tempu a milovníci Kmotra si zde přijdou na své. Příběh možná není tolik propracovaný jako u největších klasik tvůrce, ale muzikálové prvky v kombinaci s tradičními atributy žánru z něj dělají velice kvalitní podívanou. (21.03.2012)

Není to žádný zaplivaný pajzl pro šméčka, ale útulný klub nabízející to nejlepší možné pohodlí. Návštěvníky nemá ledajaké - můžete tu potkat Richarda Gera (nemám ho rád), Diane Lane (kráska k pohledání), Nicholase Cage (vůbec bych ho nepoznal) a mnohé další. Všichni tihle (s těmi dalšími) vypráví klasickou gangsterskou story (jak jinak obohacenou o milostný motiv) pod vedením Francise "kmotra" Coppoly. Perfektní retro atmosféru dotváří hudba mistra Johna Barryho a staré klasiky, kteří se tu fakt vytáhli. I přesto všechno dám 4* protože na můj vkus tu nalívali moc slabou whiskey. To ale neznamená, že návštěvu tohoto lokálu nedoporučuji. Ba naopak. Návštěva je nutnou povinností pro všechny milovníky tomíků (ne, nemluvím o pedofilech se zvláštní slabostí pro chlapce se jménem Tom), kterých je na CSFD jistě hodně :-) (06.07.2009)