Dracula

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

Tak tohle je zrejme nejlepsi film o Draculovi, ale kniha je lepsi no. Film ma v nazvu Bram Stoker a ve filmu o filmu vsichni rikaj, jak cetli knizku, aby to bylo co nejpresnejsi, ale spousta veci je jinak. Kdyz pominu fakt, ze je film dost uspechanej, aby se vesel do 120 minut a tudiz museli bejt zkraceny vsemozny zapisy do deniku, zkoumani Renfielda, planovani jednotlivejch zasahu proti Drakulovi, studovani, jednotlivy pomoci Lucy, pripravy a podobne, ktery jsou v knize, tak je stejne ve filmu dost nepresnosti. Hlavni a asi nejvetsi, je to, ze Dracula se o nakou Minu nijak zvlast nezajima, ale jede do Londyna kuli "potrave". Z Dr. Sewarda tu je fetak, kterej vypada silenejsi nez jeho chovanci, z Lucy nadrzena krava, Lord Holmood a Quincey Morris jsou ve filmu naprosto zbytecny a z Helsinga je takovej krapet posahanej dedek, co vsechno bez zbytecnyho okecavani rekne natvrdo, takze nema problem hned vybalit, ze se musi rezat hlava a podobne. Naproti tomu v knize byl on ten, kterej se snazil, aby vse bylo vyrizovano s co nejvetsim citem a s co nejmensim utrpenim. Takze oproti knize film pusobi krapet k smichu. Ale ted k hodnoceni samotnyho filmu. Vizualni stranka je naprosta bomba, takze film zaujme od prvni minuty a hudba je taky dokonala. Navic ma celej film skvelou atmosferu a prave diky ponechani v deji jen tech nejzasadnejsich okamziku je film i paradne sviznej, i kdyz neznat knizku, asi budu misty zmatenej. Co se tyce hercu, tak Hopkins postavu Helsinga prakticky zachranuje, Winona je v roli Miny skvela, Keanu nehraje spatne, ale vubec mi sem nesed a Oldman je tady naprosto dokonale charismatickej frajer. Tohle zpracovani Drakuly mam nejradsi, ale dat do nazvu Bram Stoker bych si netrouf. (11.08.2007)

Nevytříbená režijní fetiš, která svou špinavostí a nevyzpytatelností provokuje a překvapuje, nedovoluje se nechat přečíst a nakonec jediní, co si z toho máme odnést, je Coppolova důmyslnost a zalíbení ve vlastní profesi. A já jsem tím s postupem času víc a víc nejen smířenější, ale i spokojenější až nadšený. (04.09.2008)

Jestli se Drákulovi Garymu musí něco nechat, tak to, že má vytříbený ženský vkus. Rajda Ryder by za takové domácí vysáníčko vážně stála. Pak bylo ještě fajn sledovat přehlídku slavných osobností, vymazlených kostýmů nebo her se stíny a barvičkami. To se ale pořád bavíme jen o doprovodném programu, pročež se nabízí přirovnání, že Drákula ve mně zanechal podobný pocit, jako festival, na kterém vybouchnul závěrečný headliner. Filmu se nepodařilo zakousnout tak hluboko, aby oslovil moji duši. (14.08.2012)