Dracula

Coppolovi vyšel Dracula jen napůl, což v jeho případě znamená jasnou prohru. Dokázal vytvořit fascinující atmosféru všude, kam se jen kamera vrtne a pro diváka není problém se po pěti minutách v Transylvánii cítit jako v mrazivém lese. Nohy mu ale podtrhává pokus o živočišné pojetí příběhu, kde se v emotivních scénách přehnaně vzdychá a přechází tak do nepochopitelné perverznosti. Poutavý příběh tragické lásky pak získává povážlivé trhliny i kvůli tomu, že z herců se docela těžko dostávají emoce. Velmi překvapivě to platí hlavně o Keanu Reevesovi, jehož Jonathan je i přes pohnutý osud jen prázdnou, smutně hledící figurkou. Vedle solidního cynika Hopkinse a famózního Draculy Oldmana je tak královnou večera Winona Ryder. Mina je v jejím podání dokonale zbožňováníhodná bytost trhaná vedví cudnou láskou k Jonathanovi a zběsilou lačností po pánovi temnot. Ještě jeden problém Coppola příliš nezvládl a to triky. Jelikož se vehementně pokoušel vyhýbat CGI, měl si veškeré miniatury a posuvy obrazu pohlídat trochu lépe. Takhle totiž některé záběry vysloveně ruší. Dracula v důsledku není špatný film, ale i přes dokonalou atmosféru má průvodních negativ až příliš. (10.03.2007)

Ačkoliv úvodní titulky hrdě hlásají Bram Stoker's Dracula, nepamatuji se, že by Stokerova kniha byla tak špatná, nudná a přeslazená. Téměř antihororová atmosféra Draculy hraje všemi barvami, transilvánský hrabě je poněkud gay a Copola klepe kamerou... Ať už jsou herci jakkoliv dobří a jméno režiséra jakkoliv blyštivé, tenhle film je zkrátka jen špatný. (27.12.2004)

Vizuální stránka filmu je úchvatná. Coppola si pohrává se stíny, kulisami, kamerou, nasvícením, jednou stříhá rychleji, jednou zase dává důraz na pomalé snímání detailů. Tohle všechno dělá výsledný dojem z filmu kladný. Režisér má tenhle film pevně v rukou a jeho silně invenční styl režie a silná vizuální stylizace filmu je hlavní deviza. To však nic nemění na tom, že jak už to u Coppolových filmů bývá, nudil jsem se. (16.03.2005)

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

What a hell???! No sice je to moje první setkání s filmovou verzí Draculy (jo jen tak mimochodem, koukám, že je tady špatně napsanej americkej název), ale mám takovej pocit, že taky poslední. Nebál jsem se ani trošku (což bych u filmu, který se chvástá žánrem horor, asi měl, že?), děj byl neslaný, nemastný, dost jsem se nudil, co se týče hereckých výkonů, tak jsem také nebyl nějak ohromen (ani Hopkins to nezachránil). Snažil jsem se tedy brát to jako jakousi parodii po rozhovoru: "Vy ji chcete pitvat??? Kdepak, jenom ji usekneme hlavu, a zabodneme klín do srdce.", jenže to byl jediný pokus, o něco vtipného, a tak jsem dospěl k názoru, že to jako horor prezentovali naprosto vážně. 1* za herce, 1* za kostýmy a triky a hlavně už nikdy více. (18.05.2008)