Dracula

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

Francis Ford Coppola natočil doposiaľ asi tú najlepšiu filmovú adaptáciu klasického horrorového románu "Dracula", ktorý v roku 1897 napísal írsky spisovateľ Bram Stoker. Vizuálne, atmosfericky aj filmárky je to mimoriadne podarené dielo. Skvelá réžia a prvotriední herci. Bolo pre mňa silným zážitkom vidieť v kvalitnom a nápaditom prevedení známe postavy, ktoré veľmi dobre poznám z knihy - grófa Draculu, Jonathana Harkera, Minu Murray, Lucy Westenr, Dr.Sewarda, Van Helsinga, Renfielda, Arthura Holmwooda, Quinceyho Morrisa... vamp old-schoolový pôžitok. Výborný film, natočený podľa kultovej literárnej predlohy. Orgazmický, poetický, snový vizuál. Vampirská extáza. Skrze lásku je možné dôjsť k spaseniu. ***** (02.11.2008)

What a hell???! No sice je to moje první setkání s filmovou verzí Draculy (jo jen tak mimochodem, koukám, že je tady špatně napsanej americkej název), ale mám takovej pocit, že taky poslední. Nebál jsem se ani trošku (což bych u filmu, který se chvástá žánrem horor, asi měl, že?), děj byl neslaný, nemastný, dost jsem se nudil, co se týče hereckých výkonů, tak jsem také nebyl nějak ohromen (ani Hopkins to nezachránil). Snažil jsem se tedy brát to jako jakousi parodii po rozhovoru: "Vy ji chcete pitvat??? Kdepak, jenom ji usekneme hlavu, a zabodneme klín do srdce.", jenže to byl jediný pokus, o něco vtipného, a tak jsem dospěl k názoru, že to jako horor prezentovali naprosto vážně. 1* za herce, 1* za kostýmy a triky a hlavně už nikdy více. (18.05.2008)

Musím říct, že představa hraběte Draculy jako mazlíčka všech žen (jakéhosi univerzálního ňu ňu tragéda), je mi odporná stejně jako Obitusovi. Naštěstí to není až tak strašné, jak to vidí on či poblázněné fanynky Garyho Oldmana (každý samozřejmě z opačného úhlu :-). V podstatě mi Coppolovo pojetí Vlada nějak výrazně nevadí - myslím, že se snažil Draculu zachytit z různých pohledů a úhlů vnímání této postavy (stejně jako se snažil znovu využít a spojit odkazy na různá předchozí zpracování téhle upírské legendy). Jen Gary Oldman se pro tu roli bohužel ukázal být mírně rozporuplnou volbou. Románovému Draculovi se blíží mnohem více, když je namaskovaný jako po krvi lačnící kreatura - obří pijavice, chlípný moučný červ z Transylvánie - než když tu vystupuje jako vlastně takový hodný a ulízaný londýnský playboy. Naproti tomu drtivá většina ostatních je typově přesná (Mina, Lucy, Jonathan, Draculovy nadržené upírky a výborný Van Helsing). Samostatnou kapitolou je ovšem dost netypický Renfield Toma Waitse... :-) Coppolův film mě ale přes kontroverzní pojetí hlavní postavy neuráží. Vyložené klady převažují, a vizuální stránka je skvostná. Hlavní nedostatek vidím v tom, že jakkoliv působí jednotlivé scény samostatně skvěle, jako celek ten film nedrží až tak pohromadě, a místo jednoho vybroušeného klenotu se rozpadá na spoustu střípků a střepů. Některé z nich jsou vyloženě krásné, některé docela půvabné, a některé budí rozpaky (Dracula jako nyvý milenec). Naštěstí je tu po celou dobu snaha ty posledně jmenované tendence vyvážit, aby z filmu tak strašně nevyčnívaly. Co mě ovšem uráží zcela jistě, je fakt, že právě tyto tendence inspirovaly v Čechách výrobce jistého příšerně populárního muzikálu, který byl celý postaven právě na zdůraznění a vyzdvižení takovéhoto zcestného pojetí slavného upíra. A tak jsme se dostali až ku zrodu jedné strašlivé zpotvořeniny. Od té doby totiž u nás máme Drákulu. Zatímco Dracula zůstane navždy krvavě temným, nekompromisním démonem zla, Drákula je takový sladký, rozněžnělý koloušek, čirou náhodou také upír. Parafráze na známou Pucholtovu hlášku z Černého Petra se pak přímo nabízí : "Dracula. Drákula. Cítíš ten rozdíl?" (22.06.2007)

Gary je čaroděj, jelikož si mě svým pomalým a fascinujícím hlasem málem omotal kolem prstu. Nedivím se, že mu holky podlehly, já jsem ho "žrala" taky. V kostýmu s kloboukem, dlouhými vlnitými vlasy a lenonkami s modrými skly mu to neskutečně seklo. Tož napínavé to bylo, knihu jsem četla dávno tomu, takže v této chvíli nedokážu ani zodpovědně říct jak moc se lišil děj od knižní předlohy a ani mě to nijak zvlášť netrápí. Děj působil velmi sugestivně a svůdně s vynikající chmurnou atmosférou noci strachu. (22.10.2013)