Dracula

Co to sakra bylo? Tahle verze Draculova příběhu (ať si je své předloze sebevěrnější) mě zanechala zcela chladným, dokonce až otráveným. Oldman vystřídá několik podob, od starce až po vlkodlakoupíra, ale jeho Hrabě mi přišel moc extravagantní, tak nějak mi vůbec nesednul (nejspíš už jen samotnou Garyho dobráckou tváří). Ostatní charaktery byly podivně disfunkční jakbysmet. A celkově, nenapadá mě na účet Coppolova Draculy jedno jediné pozitivum. Pryč s tím. (18.07.2010)

Jestli se Drákulovi Garymu musí něco nechat, tak to, že má vytříbený ženský vkus. Rajda Ryder by za takové domácí vysáníčko vážně stála. Pak bylo ještě fajn sledovat přehlídku slavných osobností, vymazlených kostýmů nebo her se stíny a barvičkami. To se ale pořád bavíme jen o doprovodném programu, pročež se nabízí přirovnání, že Drákula ve mně zanechal podobný pocit, jako festival, na kterém vybouchnul závěrečný headliner. Filmu se nepodařilo zakousnout tak hluboko, aby oslovil moji duši. (14.08.2012)

Dracula mě uchvátil a "zakousl" se do mě především výrazným, fantastickým výtvarným a vizuálním zpracováním, prvotřídními kostýmy a patřičnou "Drákulovskou" atmosférou. Samotný děj mě však neupoutal natolik, abych na něm byla schopna udržet oči po celou stopáž. Pár míst mi přišlo lehce nezáživných a nastalo i pár okamžiků, kdy jsem jakoby netušila "která bije." I přes tento můj rozporuplný dojem z dějové linie, je Coppolův Dracula rozhodně kvalitně vybroušeným temným klenotem, kterému však k dokonalosti něco chybělo. Přesně to něco, pod čím se pro mě skrývá všechno to, co třeba jiní nalezli ihned. Příjemná je mini rolička Monicy Bellucci v roli svůdné "vysávačky" krve. (24.07.2010)

Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. (15.03.2006)

Gary je čaroděj, jelikož si mě svým pomalým a fascinujícím hlasem málem omotal kolem prstu. Nedivím se, že mu holky podlehly, já jsem ho "žrala" taky. V kostýmu s kloboukem, dlouhými vlnitými vlasy a lenonkami s modrými skly mu to neskutečně seklo. Tož napínavé to bylo, knihu jsem četla dávno tomu, takže v této chvíli nedokážu ani zodpovědně říct jak moc se lišil děj od knižní předlohy a ani mě to nijak zvlášť netrápí. Děj působil velmi sugestivně a svůdně s vynikající chmurnou atmosférou noci strachu. (22.10.2013)