Nepriateľ pred bránami

"Je mi jedno, že jste obětoval polovinu mužstva. Obětujte i tu druhou! Nebo i sám sebe." Co já pamatuju, tak to tenkrát u Stalingradu bylo ostrý. Němci mrzli, Sověti hladověli a propaganda frčela na plný obrátky. Ten úvodní boj byl masakr. Fakt bych tam nechtěl být a to ani na jedný straně. Válku totiž nemám rád, ale jsem velkej sportovní fanda. A souboj geroje Vasilije s hvězdou Königem beru jako sport. Sport adrenalinovej a přitom taktickej, kterej mě opravdu bavil, i když se odehrával v depresivně zmrzlým bahně. I v takovým prostředí se nakonec našla trochu zábavy, o kterou se postarali "motivátor" Chruščov, politruk Danilov a odstřelovač Kulikov. Asi ten svůj pacifismus trošku přehodnotím a zkusím trefit letícího komára do oka na 200 metrů, aby měl Vasja nějakou konkurenci. (19.01.2022)

Nepřítel před branami je typickým příkladem filmu, který má explozivní začátek, průměrný střed a výborný konec. Kdyby se rejža a asi i režisér snažili o malinko více (hercům podle mně není nic moc co vytknout), mohl z toho být takový jarní blockbuster. Jinak za začáteční scénu samotnou zvedám určitě oba place hodně nahoru. (10.03.2009)

Hra na schovávanou kočky s myší. Ruský mladík z Uralu jako hrdina ruské Rudé armády proti německému válečnému hrdinovi ostříleného mnoha boji. Skvělá režie s úžasnou výpravou, která ve správných okamžicích umí přitlačit na pilu a předvést velké věci.Co se týče věrohodnosti, o něčem by se dalo zapochybovat, ale jako celek a hlavně v jednání lidí pod tlakem jde o věrohodný film. Některé scény se rozhodně musí stát pro každého diváka nezapomenutelnými jako např. příchod budoucího hrdiny Rudé armády do válkou postiženého Stalingradu a přímo do první linie, kde jeden dostane zbraň a druhý náboje.. Ruská povaha se vším všudy a když se někdo zkusí vrátit? Do kulometu se náboje vždycky najdou... Dobrou zábavu. (11.07.2004)

Napětí a přiměřenou dávku válečného dobrodružství umí Annaud divákovi předložit, nicméně dojem autenticity z jeho válečného velkofilmu přes zjevnou snahu a evidentně slušný rozpočet nemám. Je to takový ten poněkud naivní film natočený o cizí zemi a historických událostech, na které se filmový štáb dívá z velké dálky a bez schopnosti a ochoty opravdu jim porozumět. Jude Law na mě při nejlepší vůli nepůsobí jako slovanský kluk ze Sibiře a vůbec ta "ruská" část hrdinů působí tak nějak cizorodě. Přestože potenciál měl Nepřítel před branami větší, je to slušná válečná podívaná se spoustou hereckých hvězd na plátně. Celkový dojem: 75 %. (23.10.2010)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)