Nepriateľ pred bránami

Čtvrtá hvězdička jde na vrub mojí představivosti, kdy Ed Harris Rusákům nakopal сраки! A taky za tu nostalgii, kdy jsem v Unreal Tournamentu, na mapě Two Towers zažívala snajprdské orgie: Headshot! Godlike!! WICKED SICK!!! Jó, to byly časy, proč je nevrátit? Udělám si masakrózní Vánoce, ať si psychologové, sociologové a všichni moralisti políbí konečníky :-P. 71% (20.12.2010)

Hra na schovávanou kočky s myší. Ruský mladík z Uralu jako hrdina ruské Rudé armády proti německému válečnému hrdinovi ostříleného mnoha boji. Skvělá režie s úžasnou výpravou, která ve správných okamžicích umí přitlačit na pilu a předvést velké věci.Co se týče věrohodnosti, o něčem by se dalo zapochybovat, ale jako celek a hlavně v jednání lidí pod tlakem jde o věrohodný film. Některé scény se rozhodně musí stát pro každého diváka nezapomenutelnými jako např. příchod budoucího hrdiny Rudé armády do válkou postiženého Stalingradu a přímo do první linie, kde jeden dostane zbraň a druhý náboje.. Ruská povaha se vším všudy a když se někdo zkusí vrátit? Do kulometu se náboje vždycky najdou... Dobrou zábavu. (11.07.2004)

Podle mě nejhorší Annaudův film (neviděl jsem zatím pouze Milence a Dva bratry a Hlavičku). Nejen že je to strašlivě utahaný, ale navíc ještě mi to přišlo i hloupý a ani děj není nijak zajímavej (a to i když pominu, že je to dlouhý jak nejdelší špageta na světě). Zajímalo by mě, co si to vlastně vzalo z té knížky a jak daleko je to od skutečnosti. Ještě jednu malou drobnost. Nepřijde vám to trhlý, že knížky a filmy a dokumenty o Rusech a dalších Slovanech a Němcích a o Asiatech NIKDY netočí ti, jichž se to týká, ale obvykle amíci nebo Britové? Ale o sobě to Američani a angláni točí téměř vždycky sami. Podle mě to o něčem vypovídá. Takže bych to možná ocenil trochu víc, kdyby na tom spolupracovali i Rusáci, i kdyby jen na plac dodávali vodku. A možná bych to ocenil ještě mnohem líp, kdyby to byl válečnej film celou dobu a ne jen unylá romance jak vystřižená z červené knihovny. (20.03.2006)

Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů. Je totiž plný opravdu výjimečných a výrazných postav, mezi kterými to jiskří a které, ač by mohly být označeny jako šablony, nepůsobí nevěrohodně. My si tak můžeme vychutnat tento příběh odehrávající se v obléhaném Rusku, který obsahuje jak kladného hrdinu, tak jeho lásku, zrádce i výrazného záporáka a pomstu, aniž bychom ztráceli dojem realističnosti a uvěřitelnosti. Velkou zásluhu na tom má i viditelný fakt, že hlavní hrdina Zajcev, mladý ruský ostřelovač je glorifikován zcela záměrně, což je v ději ještě umocněno nadsazenou propagandou. To samé v bleděmodrém platí pro jeho protihráče na německé straně. Ten je oproti oduševnělému chudému ruskému hrdinovi z lidu pojat naopak jako bohatý, vážený, nemilosrdný a nekompromisní profesionál. Schéma dvou hlavních hrdinů, oba výjimeční ostřelovači, jeden hodný chudý, druhý „zlý“ bohatý, je jak vystřiženo ze sportovního filmu, či dokonce z komiksu, tady ovšem zasazeno do kulis druhé světové války, ruin zdevatovaného města a všudypřítomné smrti působí nadočekávání dobře. Jude Law i Ed Harris jsou skvělí herci a zde jen potvrzují, že dokáží bez zaváhání zahrát cokoli. Velmi zdatně jim ale sekundují Joseph Finnes jako bezohledný kariérista a nadšený redaktor propagandy, nebo Rachel Weisz, která rozhodně neplní úlohu pouhé ozdoby hlavního hrdiny. Ron Perlman se svou postavou a kovovým úsměvem nepotřebuje komentář, zasloužil by si vlastní film! Nepřítel před branami je válečný film, jaký tu ještě nebyl! S béčkovým námětem (podle skutečnosti ovšem) nám servíruje fascinující bitvu dvou velkých mužů, která alegoricky symbolizuje válku dvou velkých zemí! (12.02.2006)

Podle mého názoru povedený válečný snímek, i když se v něm realističnost ztrácí pod nánosem naivity a záměrného patosu, který má připomínat válečné filmy z produkce Sovětského svazu a podtrhovat ústřední téma konfrontace propagandou ikonizovaného hrdiny s hrdinou reálným. Zpomalené a patetizované záběry rudoarmějců či samotného Zajceva při jeho heroických činech mi zde nepřipadaly vůbec nepatričné, spíš mě mrzelo jak málo bylo poodhaleno z tajů sniperského "řemesla". Rovněž je třeba dodat, že válečné filmy z SSSR nejsou jen silně patitecké, ale především nesrovnatelně drsnější, bezprostřednější a autentičnější než tato hollywoodsky uhlázená nápoda. (10.11.2007)