Divotvorný hrniec

Asi jsem sentimentální, ale tenhle filmový muzikál mě vždycky dostane do kolen. Nevím čím to je, možná skvělou hudbou, možní i nádherným, procítěným pěveckým výkonem Petuly Clark, možná mistrnou režií, možná skvělým a nečekaně civilním herectvím všech zúčastněných, možná silným příběhem, který je na muzikálové "poměry" nevšedně dobře a chytře vybudovaný. Ne nadarmo tenhle muzikál "padl do oka" dočasným exulantům V&W. Samozřejmě můžete tvrdit, že to celé je "jen" roztomilá romantická pohádka pro dospělé. Na to se dá namítnout, že minimálně v době svého vzniku to byla také "pohádka" velmi angažovaná a zcela oprávněně zařaditelná do "škatulky" politické satyry. Koneckonců, ještě i v době vzniku filmu byl latentní rasismus v mnoha jižních státech USA palčivým problémem, tím více ve čtyřicátých letech, kdy muzikál vznikl. Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: davidek, Curunír (13.09.2006)

Slyšíš? To je skřivánek jako u nás v Čechách.... tedy v Gloca Mora :) Nádherné obrazy, pohádka irsko-americká, krásné písně, které u nás přebásnili W+V. Kdo by neznal: Množení, S čertem si hrát, Když z chudáka náhle se stane boháč..... jó hold to bylo tam, tam, tam za tou duhou, za modrou oblohou a snad ještě dál. Do dnes mám před očima tu nádhernou choreografii s výborným tanečníkem Fredem Astairem. Tichá (němá) Susan, která bosá tančí v potoce a objeví divotvorný hrnec zlata. Jen si říkám, škoda, že se u nás neuchoval záznam s Werichem a Soňou Červenou a česko-americkou pohádkou, kde skříta Ouga nahradil neméně kouzelný vodník Čochtan, okres Třeboň. (04.01.2014)

Kdo by si pomyslel, že velký Francis Ford Coppola sklízel první šťavnaté plody své práce právě za muzikál. Divotvorný hrnec má příjemný pohádkový feeling a zároveň se nebojí čapnout pod krkem (vtipnou formou) citlivé téma rasismu charakteristické pro americký jih. Většinou neotřelé a roztomile zahrané písničky jsou prokládány svižnými tanečními kreacemi a sem tam i povedeným vtípkem. Snímek díky své délce sice místy zařadí filmařský neutrál, Coppola má naštěstí všechno ostatní pevně v rukou. 65% (09.02.2012)

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*. (26.09.2022)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)