Krstný otec

Asi bych po delším přemýšlení našla na Kmotrovi nějakou chybu, ale mohla bych dostat nabídku, jakou nelze odmítnout, takže to raději neudělám. Málokdy se vidí, aby film vyvolával stejné pocity jako kniha, Kmotrovi se to ale daří bez nejmenší námahy, v čemž mu navíc pomáhají skvělí herci, především s velkou slávou se navrátivší Brando. (05.07.2007)

Puzovu knihu mi kdysi dříve doporučila moje babička a já jsem byl po jejím přečtení unesen. Cítil jsem tu rodinou atmosféru a od první stránky to bylo jako bych už všechny znal, měl jsem pocit, že jsou jako má vlastní rodina. Přece jen jsem se trochu obával jaký film nakonec bude, ale Coppola adaptaci knihy zvládl dokonale. Zachoval atmosféru, vypiloval všechny detaily a s úžasnou precizností se postaral o to, aby fanoušci předlohy byli spokojeni. Marlon Brando se jako Don Vito nesmazatelně zapsal do filmových dějin a Al Pacino předvedl jeden z nejlepších výkonů své kariéry. KMOTR je legendou a já jsem rád, že jsem ho konečně mohl vidět. (06.10.2006)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

Při sledování tohoto skvělého filmu, jsem si opravdu přál být mafiánem. Je to prostě bezchybný film, který názorně ukazuje, co je opravdu důležité! Čest, omerta a hlavně bezpečí a spokojenost rodiny! Chápu , že vše má své stinné stránky a i nelítostného mafiána mohou začít trápit výčitky svědomí, ale to je nutná daň za život v bezpečí mafie. Ať mi Puzo s Coppolou netvrdí, že nechtěli oslavit skvělou Cosa Nostru i její americkou odnož! Ať žije mafie! Smrt fízlům a práskačům! (20.09.2004)

Tak nějak chápu, proč se tenhle film stal legendou. Abych se přiznala, mě moc nebavil, ale musím uznat, že zvuk, provedené některých scény jsou geniální. Proto ty čtyři *... jinak prostě: mafie mi nic moc neříká, její hyerarchie už vůbec ne, častokrát jsem se nachytala, jak se nudím. Vidět už to znovu nemusím, ani se mi nechce. Ano, Brando byl skvělý, přeměna Pacina skvělá, ale mám takové tušení, že jako knihu by mě to bavilo mnohem více. Ale ten konec se mi líbil, to jako fakt :-) (06.11.2009)