Krstný otec

Z pera Maria Puza a v režii Francise Forda Coppoly, vznikl začátkem 70. let snímek, který nemá dodnes v rámci mafiánsko-gangsterského vyprávění konkurenci. Kmotr - pomalu posouvaný příběh, kde má každičká vteřina, každý záběr či dialog své důležité místo. O vynikajících hereckých výkonech (Brando, Duvall, Caan), už bylo napsáno mnoho, ale mě nejvíc zaujal Al Pacino a proměna jeho postavy. Z počátku je to staršími bratry upozaděný nemluvný mladík, jenž se vrací z války a který nemá v rodině takové slovo. Postupem času však svými činy nabírá vážnosti a v závěru se sebevědomě postaví do čela celého klanu. Bravo! Jeden z největších filmových skvostů, který dostal i geniální pokračování a neméně podařený třetí díl. (11.10.2018)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)

Přiznání uživatele. Tenhle film jsem viděl poprvé někdy v roce 2002. Seděl jsem tehdy ve svém půdním království, ládoval se mraženou pizzou s párkem a kukuřicí, trollil uživatele ČSFD, dvakrát týdně se jak idiot prolíval v místních hospodách a myslel si, že o světě vím úplně všechno. Kmotra jsem si sehnal v releasu, kterému se snad ani nedalo říkat release. Dvě cédéčka a skoro giga a půl dat. Nadšeně jsem si ho pustil. Nebavil mě, nechápal jsem ho a málo se tam střílelo. Něco jako Lovec jelenů, kterého jsem dal krátce předtím. Samozřejmě jsem mu ale napálil pět hvězd a tvářil se, že jsem to celý pobral. Vzpomínám si jak jsme se o něm bavili ve škole a většina lidí jen opakovala hlášku: „Dám mu nabídku, kterou nemůže odmítnout.“. Do toho se smáli a vzpomínali na scény, kde někdo padal mrtvý k zemi. Říkali, že je to nejlepší film, který kdy viděli. Nechápal jsem to a myslím, že oni tehdy také moc ne. Roky plynuly a já jsem se ke Kmotrovi vrátil na konci nultých let. Pořád to nebylo ono, ale některé věci mi začínaly dávat smysl. Zkoumal jsem, jak výjimečně je ten film natočený, jak v něm některé věci působí zdánlivě nechtěně a jak zajímavé jsou ty postavy, se kterými prožijeme část jejich naprosto šílených osudů. Život letěl dál, člověk nabíral zkušenosti, učil se a s rodinou začal spoustu věcí vnímat jinak. Vzpomínám si, jak jsem nedávno asi po desáté viděl Scorseseho Casino a z násilí, které v něm je, jsem byl poprvé vyklepanej. A nějak podvědomě jsem se zase vrátil ke Kmotrovi. A musím přiznat, že takovou frustraci jsem nečekal ani náhodou. Ten film je tak nekompromisní a tvrdý, že je pro člověka jako jsem já je najednou ekvivalentem přepadení, při kterém mu kromě psychické trýzně někdo i pořádně rozkope hubu. Ať už jde o všechny ty charaktery, mezilidské vztahy, řešení problémů, přetvářku, chování k ženám nebo deformaci rodiny jako instituce. Je to film bez východiska. Film o člověku, který lidsky selhal jako málokdo. Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jak dobrý život žijete, co jste v životě udělali špatně, co ještě můžete stihnout, jestli nemá náhodou víra smysl a zda byste na některé věci měli rezignovat. A není to zas tak příjemné přemýšlení. Představa, že jej Coppola musel začít developovat někdy ve svých třiceti letech, by mě v mém věku mohla uvrhnout do stavu, že už jsem všechno propásl a profesně selhal. Ale to bych si z něj neodnesl co jsem měl. (09.04.2020)

Vždyť ta Cosa Nostra je vlastně spolek docela hodných kuchtíků.. Pořád se tam něco dobrého jí, vykládají si recepty na omáčku ke špagetám, navzájem si posílají koňské maso, nebo čerstvé ryby a když už opravdu není zbytí, nakrmí se olovem.. Není pochyb, že slovutnou mafiánskou ságu vystřelily do hvězdných výšin především herecké výkony. Excelují Brando, Duvall a především mladý Al Pacino, který ukáže jen jednou za celý film nějaké emoce a přesto svůj nevyhnutelný přerod v hlavu rodiny podá naprosto uvěřitelně. Coppola je bezpochyby Godfatherem mafia žánru, nicméně pokud vezmeme v potaz třeba takové Casino, má don Francis ve Scorsesem velmi schopného consigliere.. Spoiler: Nechápu práci policie. Kdyby zatkla tu ženskou, co se jmenuje Vendeta a všechny tam vraždí, tak je ve městě mnohem bezpečněji.. (04.10.2010)

Film "Krstný otec" (The Godfather), ktorý v roku 1973 natočil americký režisér Francis Ford Coppola som dlho odkladal. Veľa som o ňom počul. Samé pozitívne recenzie, samé nadšené reakcie. Zaprisahal som sa však, že si ho pozriem až potom, keď si prečítam literárnu predlohu. Rovnomenný román Maria Puza som prelúskal asi tak pred mesiacom. Čítal som ho so zatajeným dychom. Ohromne to na mňa zapôsobilo. Geniálne, dokonalé dielo. No a po zhliadnutí jeho filmovej adaptácie som mal doslova divácky orgazmus. Pán Coppola to natočil bravúrne. Hľadel som na to so zatajeným dychom. Ohromne to na mňa zapôsobilo. Geniálne, dokonalé dielo. ***** (12.01.2020)