Krstný otec

I přes poměrně rozvleklý a nudný začátek musím udělit hodnocení maximální, neboť toto je opravdu filmový skvost. Hlášky, které ze svých úst vypouští celá mafiánská rodinka s ledově klidným hlasem a s chladnokrevnou vážností se povedly. Al Pacino je prostě k sežrání, Robert Duvall herecky exceluje a Marlon Brando... to byl panečku machr. (15.03.2009)

Přiznání uživatele. Tenhle film jsem viděl poprvé někdy v roce 2002. Seděl jsem tehdy ve svém půdním království, ládoval se mraženou pizzou s párkem a kukuřicí, trollil uživatele ČSFD, dvakrát týdně se jak idiot prolíval v místních hospodách a myslel si, že o světě vím úplně všechno. Kmotra jsem si sehnal v releasu, kterému se snad ani nedalo říkat release. Dvě cédéčka a skoro giga a půl dat. Nadšeně jsem si ho pustil. Nebavil mě, nechápal jsem ho a málo se tam střílelo. Něco jako Lovec jelenů, kterého jsem dal krátce předtím. Samozřejmě jsem mu ale napálil pět hvězd a tvářil se, že jsem to celý pobral. Vzpomínám si jak jsme se o něm bavili ve škole a většina lidí jen opakovala hlášku: „Dám mu nabídku, kterou nemůže odmítnout.“. Do toho se smáli a vzpomínali na scény, kde někdo padal mrtvý k zemi. Říkali, že je to nejlepší film, který kdy viděli. Nechápal jsem to a myslím, že oni tehdy také moc ne. Roky plynuly a já jsem se ke Kmotrovi vrátil na konci nultých let. Pořád to nebylo ono, ale některé věci mi začínaly dávat smysl. Zkoumal jsem, jak výjimečně je ten film natočený, jak v něm některé věci působí zdánlivě nechtěně a jak zajímavé jsou ty postavy, se kterými prožijeme část jejich naprosto šílených osudů. Život letěl dál, člověk nabíral zkušenosti, učil se a s rodinou začal spoustu věcí vnímat jinak. Vzpomínám si, jak jsem nedávno asi po desáté viděl Scorseseho Casino a z násilí, které v něm je, jsem byl poprvé vyklepanej. A nějak podvědomě jsem se zase vrátil ke Kmotrovi. A musím přiznat, že takovou frustraci jsem nečekal ani náhodou. Ten film je tak nekompromisní a tvrdý, že je pro člověka jako jsem já je najednou ekvivalentem přepadení, při kterém mu kromě psychické trýzně někdo i pořádně rozkope hubu. Ať už jde o všechny ty charaktery, mezilidské vztahy, řešení problémů, přetvářku, chování k ženám nebo deformaci rodiny jako instituce. Je to film bez východiska. Film o člověku, který lidsky selhal jako málokdo. Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jak dobrý život žijete, co jste v životě udělali špatně, co ještě můžete stihnout, jestli nemá náhodou víra smysl a zda byste na některé věci měli rezignovat. A není to zas tak příjemné přemýšlení. Představa, že jej Coppola musel začít developovat někdy ve svých třiceti letech, by mě v mém věku mohla uvrhnout do stavu, že už jsem všechno propásl a profesně selhal. Ale to bych si z něj neodnesl co jsem měl. (09.04.2020)

Z pera Maria Puza a v režii Francise Forda Coppoly, vznikl začátkem 70. let snímek, který nemá dodnes v rámci mafiánsko-gangsterského vyprávění konkurenci. Kmotr - pomalu posouvaný příběh, kde má každičká vteřina, každý záběr či dialog své důležité místo. O vynikajících hereckých výkonech (Brando, Duvall, Caan), už bylo napsáno mnoho, ale mě nejvíc zaujal Al Pacino a proměna jeho postavy. Z počátku je to staršími bratry upozaděný nemluvný mladík, jenž se vrací z války a který nemá v rodině takové slovo. Postupem času však svými činy nabírá vážnosti a v závěru se sebevědomě postaví do čela celého klanu. Bravo! Jeden z největších filmových skvostů, který dostal i geniální pokračování a neméně podařený třetí díl. (11.10.2018)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)

Odpočítával jsem dny, kdy před náš dům přijde hromada filmových fanoušků s pochodněma a budou skandovat: " Snad poslední člověk na světě ještě neviděl Kmotra. Na hranici s ním!". Svou zaostalost tímto dnem ukončuji a i já přícházím se svou troškou do mlýna a radou, proč je zrovna tohle dílo tím přelomovým. Inu F.F. Coppola dostal od Boha velký dar. A to, že dokáže sledující lidi napnou čímkoliv, třeba klapáním bot v nemocnici. On s těma lidma chodil spát (v hlavě samozřejmě leželi) a právě proto jsou všichni tak uvěřitelní a celá famílie se vám přisaje k srdci jako klíště. Některé scény mi připoměly i naší rodinu (ne opravdu nejsme vrazi) například ta ve které se celá rodinka fotagrafuje a nakonec zjistí, že vedle nich nestojí ten nejdůležitější a všichni na něj musí čekat. Určitě se divíte, proč dávám jen čtyři hvězdičky. No nebudu vás napínat, je to tím, že Godfather, ač je to nádherný film, nenakopl mě do gulí a možná jsem i čekal víc. Rozhodně vám, ale nebráním shlédnout toto epické dílo, naopak. Teď mě ovšem napadá, kterou roli měla moje oblíbenkyně Sofia Coppola? Musím to zjistit a podívat se na to znova... :D (20.08.2007)