Pomáda

Konečně mohu říct, že jsem viděl Pomádu. Legendární klasika mezi muzikály s frajerským Johnem Travoltou a na první pohled nevinnou Olivií Newton-John nabízí vedle jednoduchého příběhu pěknou choreografii a nezapomenutelné songy, které časem nestárnou. Zkrátka sympaticky laděný snímek, který dokáže oslovit i dnes a strčí nějaký Muzikál ze střední hravě do kapsy. (01.07.2012)

Muzikaly nemusim, takze moje hodnotenie nema velku vahu. Na tento som sa konecne odhodlal kvôli Travoltovi. A aspon on nesklamal. V tej dobe mal neskutocnu charizmu. Predvedie niekolko skvelych tanecnych kreacii a aj jeho spev je celkom znesitelny. Slaby mi pripadal pribeh, ktory ma vôbec nezaujal. Do velkej miery za to môze Olivia Newton-John, ktora sa mi nepacila a tym padom romanticka linia pre mna nefungovala. No a dve skvele a jedna nadpriemerna pesnicka na cely muzikal sa mi zda tiez dost malo. Takze nejak extra ma to nenadchlo, ale je zazrak, ze som to dopozeral takmer bez pretacania. 4/10. (25.03.2017)

Dvoječka je mimořádně běžná záležitost, odpovídající úrovni nekonečných nováckých repríz v dopoledních hodinách, ale jednička na tom není o moc lépe. Množina stejných herců a štábu prostě nedokáže udělat dva zas až tak odlišné filmy. S hopsajícím Travoltou a podivnou Newton-Johnovou na mě nechoďte. To už bych si radši dala jevištní verzi s Lucy Lawless, kterou dělala v roce 1997. Tady se maximálně zasměju nad Lorenzo Lamasem ;) (16.03.2009)

Zbytečně přeceňovaný film... Když někdy počátkem osumdesátých frčely v husákovském česku naplno travoltovské trendy, tehdy my kluci (co jsme spolu začínali pořádně vnímat film a muziku) jsme měli jízlivou nadávku "travoltíku". Travoltictví skončilo naštěstí v propadlišti popkultůry a i tenhle film už dnes není kultem dob minulých. A s odstupem už dnes lze tuhle taškařici hodnotit bez emocí. Jako film je to průměrné až běda a co se týče hudby, mající evokovat léta šedesátá - no tož to si raděj poslechnu ta opravdová šedesátá... :-) (05.07.2006)

Muzikály nie sú moja srdcovka, ale ak sa nejaký vydarí, tak je to samozrejme rovnako dobrý film, ako dobrá dráma alebo dobrý horor. A Pomáda sa vydarila. Prvý raz som ju videl až v roku 2007, potom som si ju zopakoval po menšej prestávke v roku 2019 a hoci to nie je môj najobľúbnenejší film života (a nikdy nebude), faktom je, že je to veselý, optimistický, utrsaný a zábavný film s fantastickým hereckým obsadenému, ktorému prirodzene najviac dominujú Travolta s Newton-John, ale výborní sú všetci (a že ich je, okolo každého z nich sa združuje skupina priateľov rozdelených podľa pohlavia). Mnohé pesničky ma nebavili, ale minimálne jedna z prvých a jedna z posledných sú geniálne a bez debaty kultové. Poteší, že hoci od vzniku ubehli desaťročia, stále niektoré vtipné scény nezostarli a zostali rozkošnými a milými (Dannyho bez debaty strašné pokusy o športovú kariéru alebo bleskovo sa šíriaca správa o tehotenstve). Zároveň na vás z Pomády dýchne pocit bezstarostnej (a je smutné, že niektoré veci z našej minulosti sa už nikdy nevrátia) doby amerických 60. rokov. Ktoré v skutočnosti vôbec bezstarostné neboli, ale vďaka filmom, ako je tento, máte pocit, že boli. (25.08.2007)