Krstný otec II

(1958 - 1959 + 1901 - 1925) Kmotr II je v podstatě na stejné úrovni jako první část, a to takřka ve všech aspektech (atmosféra, charaktery postav, děj, hudba, herci - Pacino, De Niro = radost sledovat). Jen bych se ještě krátce zastavil u hudby, protože je to také ona, která oba dva díly posouvá k oné proslulé brilantnosti (kterou na tomto díle všichni zbožňujeme) a činí tak veškeré scény nezapomenutelnými, mrazivými, romantickými a věčnými! Hodnotím tedy stejně, ovšem v tomto případě není oněch 5* čistokrevných, něco malého a neurčitého jsem postrádal a vím, že to "něco" v prvním Kmotrovi bylo. Nechci se opakovat po ostatních uživatelích, takže to shrnu - DOPORUČUJI! Žádné chyby jsem nenašel! (30.10.2009)

Já si zkrátka nemůžu pomoct, až na výjimky mě filmy o mafiánech připadají buď směšné nebo nudné, nejhorší je pro mě onen paradox, že pokud někdo zaseje zločin a vraždy, vrátí se mu to například ve formě samoty. Proč se tedy diví? Samozřejmě, nejsem blázen, abych si myslel, že pokud film vypráví o špatných věcech, také je propaguje, leč ta možnost je tu vždy. A ta délka je hrůza nejstrašnější. Kamera je brilantní, hudba legendární a to je pro mě asi vše. Znáte to - každý má nějaké hodnocení, které jde proti tomu většinovému. Ale jsem filmový fanoušek a takovéhle legendy bych měl znát. Uvidíme, co mi přinese díl třetí. Jen nevím, kdy na něj budu mít, pár let to určitě potrvá. (15.02.2019)

Povedlo se něco zdánlivě neproveditelného. Dokonalý film dostal ještě lepší pokračování. Ano, je to nesmyslné. Je to nelogické. Ale je to prostě tak. Propracovanější, nákladnější a vystupňované do filmařských orgií nejvyššího stupně. Vždyť jen samotné mládí Vita Corleona by samo o sobě vystačilo na bezchybný film. Ještě citově napjatější a emočně naprosto strhující - bezútěšné postavení a životní bezvýchodnost mafiánského života v nostalgicky překrásném zobrazení rodiny Corleonů, která ještě nepochopila, že časy pistolníků jsou nenávratně pryč. (20.09.2004)

Filmy Kmotr (třetí jsem ještě neviděl, takže..) jsou jako olivy. První chutná strašně trpce a říkáte si, že už si snad ani druhou nevezmete. Jenže pak neodoláte a už žvýkáte druhou. Je pořád trpká, ale už vám začíná chutnat a při třetí už tuto pochutinu považujete za drogu. Chcete víc a nemůžete přestat. A přesně takhle to mám s Kmotrem. První díl s Marlonem Brandonem je sice úchvátný, ale prostě mě to neposadilo na zadek. Dvojka je ale přesně to co jsem chtěl vidět. Emoce, hádky, přestřelky, nenávist, pocity úzkosti atd. Nejvíc se mi líbilo prolínání se s dětstvím Vita, to prostě mělo švih a De Niro tomu všemu vévodil (ten jeho hlas byl skvělej). Ovšem přehlednutí Al Pacina akademií byla opravdu ostuda: "Styďte se!". Za nějakou dobu se určitě budu chtít podívat na finální díl a nesmím zapomenout koupit si k němu olivy :D "Pasuji tímto režiséra F.F. Coppolu do královského stavu ! ". (30.08.2007)

Nebudu tvrdit, že mé tisící hodnocení padlo na druhého Kmotra náhodou. Ne ne, nechával jsem si tento očekávaný filmový zážitek na tuto slavnostní chvíli zcela záměrně. No ale za moc to tedy nestálo. Nevím, zda-li se tak stalo kvůli přehnaným očekáváním, ale snímek mě celou dobu nedokázal vtáhnout do děje, vinou neskutečné stopáže jsem měl tendence usínat. Režie a herecké výkony jsou dokonalé, ale kdyby Coppola natočil s Al Pacinem a De Nirem tříhodinovou velmi věrnou adaptaci zasedání Parlamentu, také by to na pět hvězdiček nebylo, že ne? Šesté místo v topce se mi zdá neskutečně nadsazené. (14.12.2008)