Krstný otec II

Filmy Kmotr (třetí jsem ještě neviděl, takže..) jsou jako olivy. První chutná strašně trpce a říkáte si, že už si snad ani druhou nevezmete. Jenže pak neodoláte a už žvýkáte druhou. Je pořád trpká, ale už vám začíná chutnat a při třetí už tuto pochutinu považujete za drogu. Chcete víc a nemůžete přestat. A přesně takhle to mám s Kmotrem. První díl s Marlonem Brandonem je sice úchvátný, ale prostě mě to neposadilo na zadek. Dvojka je ale přesně to co jsem chtěl vidět. Emoce, hádky, přestřelky, nenávist, pocity úzkosti atd. Nejvíc se mi líbilo prolínání se s dětstvím Vita, to prostě mělo švih a De Niro tomu všemu vévodil (ten jeho hlas byl skvělej). Ovšem přehlednutí Al Pacina akademií byla opravdu ostuda: "Styďte se!". Za nějakou dobu se určitě budu chtít podívat na finální díl a nesmím zapomenout koupit si k němu olivy :D "Pasuji tímto režiséra F.F. Coppolu do královského stavu ! ". (30.08.2007)

Tento díl už není tolik gangsterský a věnuje se hlavně mezilidským vztahům v Corleonovic famiglii. Jelikož postavy jsou opravdu brilantně napsané vše šlape jak po drátkách. Oceňuji hlavně dějovou linii s mladým Vito Corleonem, jelikož si můžeme vychutnat ještě o jeden herecký koncert navíc. Film má téměř 4 hodiny a naprosto nenudí. (17.01.2005)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

Druhý díl je o dost rozvážnější než více akčnější jednička. Tím pádem je zde kladen větší důraz na postavy, kterým režisér věnuje mnohem větší péči. John Cazale dostal například mnohem více prostoru a naprosto s přehledem vysekl ufňukaného Freda. Jestli bych měl určit ovšem svého hlavního favorita, tak tím je Robert De Niro, který si vychutnal Vito Corleona. Nikdy nezapomenu jak při své návštěvě Sicilie předá osobní pozdrav Donu Cicciovi. Al Pacino se ovšem také nebojí přitvrdit. 100% (22.09.2013)

"Jestli nás historie něco naučila, tak že zabít lze kohokoliv." Bez Branda, až moc podobné předchozímu filmu a zbytečně dlouhé. Linie s mladým Vito Corleonem v podání usměvavého de Nira výborná, hlavní linie s Michaelem ale po úvodní čtvrtině celkem nezáživná (pasáž na Kubě a slyšení v senátu). (16.05.2018)