Krstný otec II

Sice je mi jednička daleko bližší díky lépe napsaným postavám a jednoduššímu příběhu, ale druhý díl byl neméně stylový (především pak sledování mladého Vita v podání geniálního De Nira). Linka s Michaelem jede oproti jedničce na půl plynu a spíše se zaměřuje na vztahy v rodině, což se v závěru ukáže jako velmi dobrý tah, aby se ze dvojky rázem stalo velmi dusné rodinné drama. Jeden z nejlepších druhých dílů v historii kinematografie, málokdo umí tak ladně a dynamicky natáčet davové scény jako Coppola. [Přesná stopáž: 202 min] (31.07.2005)

„Vždy som mal o teba starosť, Fredo.“ Jeden z minima filmov v histórii kinematografie, ktorý je prequelom a sequelom zároveň. Úchvatný, 200-minútový gangsterský epos. Kým Michael (Al Pacino) starne a sleduje zradu (manželka Diane Keaton) i vernosť (plešivejúci consigliori Tom Hagen Roberta Duvalla) a preberá otcove gestá, mimiku a hlas, v minulosti sledujeme vzostup jeho otca (Robert De Niro v podstate hrajúci Marlona Branda – táto „rovina z minulosti“ je podrobne popísaná v Puzovej knihe, ale čo sa filmov týka, dostala sa až do dvojky). KRSTNÝ OTEC II, ktorý prišiel len dva roky po jednotke, býva často považovaný za jedno z najlepších pokračovaní (aj keď Randy Meeks si o tom myslel svoje) a aj jeho strhujúco režíroval F.F. Coppola, ktorý dostal od štúdia (na rozdiel od v dosť komplikovaných podmienkach vznikajúcej jednotky) voľné ruky. Vytvoril vďaka tomu surové, mrazivé a na 11 Oscarov nominované klasické (veľ?)dielo o ponukách, aké sa neodmietajú. Škoda, že Brando sa odmietol vrátiť do záverečnej scény. 5*, ale áno, absolútne fantastické retrospektívy s De Nirom sú top, scény zo súčasnosti ma tentokrát priznám sa až tak nestrhli. (24.03.2009)

Ne a ne a ne! To samé jako jednička. Trápil jsem se, i když jsem si zvýšil rychlost přehrávání... Tři hodiny a ono se tam ani nic pořádného nestalo. Někoho tam chtěli zabít a já ani nevím, jestli ho dostali nebo ne. Stále jsou tu nějaké oslavy či co, pak zase scény, které jsou tam úplně zbytečné atd. Polovinu filmu se mluví asi italsky a já italsky fakt neumím. Takže ve chvílích, kdy se nemluví česky jsem byl ztracenej a nevím oč tam šlo. Ani nevím jakou souvislost měly dva příběhy mezi Al pacinem a De Nirem. Bohužel Kmotr pro mě nikdy nebude to pravé, protože bych na to potřeboval obsáhlý návod, abych to všechno pochopil. Omlouvám se fanouškům tohoto filmu, ale nechápu, jak mohou být dva díly Kmotra v top 20. (23.11.2013)

Povedlo se něco zdánlivě neproveditelného. Dokonalý film dostal ještě lepší pokračování. Ano, je to nesmyslné. Je to nelogické. Ale je to prostě tak. Propracovanější, nákladnější a vystupňované do filmařských orgií nejvyššího stupně. Vždyť jen samotné mládí Vita Corleona by samo o sobě vystačilo na bezchybný film. Ještě citově napjatější a emočně naprosto strhující - bezútěšné postavení a životní bezvýchodnost mafiánského života v nostalgicky překrásném zobrazení rodiny Corleonů, která ještě nepochopila, že časy pistolníků jsou nenávratně pryč. (20.09.2004)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)