Krstný otec II

Já si zkrátka nemůžu pomoct, až na výjimky mě filmy o mafiánech připadají buď směšné nebo nudné, nejhorší je pro mě onen paradox, že pokud někdo zaseje zločin a vraždy, vrátí se mu to například ve formě samoty. Proč se tedy diví? Samozřejmě, nejsem blázen, abych si myslel, že pokud film vypráví o špatných věcech, také je propaguje, leč ta možnost je tu vždy. A ta délka je hrůza nejstrašnější. Kamera je brilantní, hudba legendární a to je pro mě asi vše. Znáte to - každý má nějaké hodnocení, které jde proti tomu většinovému. Ale jsem filmový fanoušek a takovéhle legendy bych měl znát. Uvidíme, co mi přinese díl třetí. Jen nevím, kdy na něj budu mít, pár let to určitě potrvá. (15.02.2019)

Neskutečné. Ty tři a půl hodiny utečou jako nic, když člověk může sledovat takový skvost! Kde jenom začít... Tak hlavně Al Pacino je tu tak dokonalý, že slovo dokonalost vedle něj bledne. Co ten dokáže zahrát jedním pohledem, jedním pohybem, jedním krátkým výrazem, to se opravdu nevidí. Kreace ostatních ale nijak nezapadají. Například fenomenální Tom Hagen Roberta Duvalla, utrápená Diane Keaton, perfektní frajer Robert de Niro, který se dokonce naučil mluvit stejně jako MB, využitější a výraznější Talia Shire a mě osobně nejvíc zaujal John Cazale a jeho problematický Fredo, se kterým i přes nedostatky musíte soucítit. Výborně propracovaná a zvládnutá psychologie postav, díky čemuž postavám věříte a vžijete se do nich. Síle příběhu napomáhá hlavně skvělý tah kombinovat dění přítomnosti v čele s Pacinem a minulosti v čele s Nirem. Režie a režisérské nápady doslova a do písmene dokonalé a hudba nepřekvapivě nádherná. Minimálně stejně dobré, jako první Kmotr a nejlepší role Al Pacina a zřejmě mnoha ostatních zúčastněných. A ta konečná scéna mi skoro vehnala slzy do očí. Čistých 5* (21.09.2011)

(1958 - 1959 + 1901 - 1925) Kmotr II je v podstatě na stejné úrovni jako první část, a to takřka ve všech aspektech (atmosféra, charaktery postav, děj, hudba, herci - Pacino, De Niro = radost sledovat). Jen bych se ještě krátce zastavil u hudby, protože je to také ona, která oba dva díly posouvá k oné proslulé brilantnosti (kterou na tomto díle všichni zbožňujeme) a činí tak veškeré scény nezapomenutelnými, mrazivými, romantickými a věčnými! Hodnotím tedy stejně, ovšem v tomto případě není oněch 5* čistokrevných, něco malého a neurčitého jsem postrádal a vím, že to "něco" v prvním Kmotrovi bylo. Nechci se opakovat po ostatních uživatelích, takže to shrnu - DOPORUČUJI! Žádné chyby jsem nenašel! (30.10.2009)

Kult, ktorý ide úplne mimo mňa. Derivátne pokračovanie, ktoré si musí vypomáhať flashbackmi s mladým Vitom, zakrývajúcimi riedky dej. Herci s výnimkou Al Pacina nič moc (a i ten má ďaleko od strhujúceho Marlona Branda), vizuál o tri triedy horší, kultová scéna žiadna, naopak je tu zbytočný humor (najmä vo flashbackoch) a kľúčové momenty často stoja na replikovaní jednotky (predvídateľný záver). Tých 200 minút celkom zbehne, ale na majstrovskú jednotku to ani zďaleka nemá. (27.02.2018)

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)